Když Honor spěšně vyplula z přístupového tunelu základny do vchodového prostoru Niké, Henkeová už na ni čekala. Vedle výkonného důstojníka stál MacGuiness, přes rameno měl pověšenou kabelu na oděvy, a oba se tvářili uštvaně. Příslušník mužstva, který stál na hlídce u konce tunelu, se začal stavět do pozoru, ale Honor mávla rukou, ať si dá pohov, a rychlými kroky svých dlouhých nohou zamířila k výtahu. Její doprovod pelášil za ní.
„Admirál Sarnow čeká s pinasou v příďovém přístavišti,“ řekla Henkeová, když všichni tři nastoupili dovnitř. Dveře se zavřely, Honor naťukala kód cíle a potom překvapeně zamrkala, když Henkeová natáhla ruku kolem ní a zastavila výtah mezi palubami.
„Tuším, že jsi říkala, že admirál čeká, Miky!“
„To ano, ale než se vydáš na Gryfa...“ Výkonný zajela rukou do malé ledvinky pod blůzou pro čisticí tampón a Honor zrudla, když jí Henkeová začala z tváře otírat zbytky očních stínů a rtěnky. Komandér se ani neusmála, ale v očích jí jiskřilo a Honor vrhla postranní pohled na MacGuinesse.
Stevard se tvářil zcela bezvýrazné. Vlastně ne, nebyla to tak docela pravda. Tvářil se jako člověk, který je nesmírně pot쬚en a zároveň se obává, co by se mohlo stát, kdyby to dal na¬jevo. Honor zachytila jeho pohled a na jediný třaskavý okamžik jej opětovala, zatímco se Henkeová věnovala jejímu obličeji, a on si odkašlal, spěšně odvrátil oči a začal se zabývat kabelou.