Ticho prořízl ostrý melodický signál a Honor se v ryzím pod¬míněném reflexu kapitána pokusila současně posadit na okraj postele a sáhnout po terminálu na nočním stolku. Ale něco nebylo v pořádku. Ovíjely se kolem ní cizí paže a ona se v nich chviličku zmítala, než konečně otevřela oči, probrala se a uvě¬domila si, že to vůbec není její komunikátor.
Zamrkala a pak se zahihňala. Panebože! Dokázala si živě představit reakci toho, kdo Paulovi volal, kdyby hovor převzala ona - zvlášť když se ani jeden z nich v noci s pyžamem ne¬zdržoval!
Signál zazněl znovu. Paul ze spánku něco nevrle zabručel a pokusil se přitulit těsněji k jejím zádům, ale komunikátor zazněl potřetí.
Jedno tedy bylo jisté: měl mnohem hlubší spánek než ona. Což byl samozřejmě zajímavý poznatek, ale loď to z doku dříve nedostane.
Když signál přešel ve vyšší nepřetržité bzučení, šťouchla ho jemně do žeber. Znovu zabručel, tentokrát hlasitěji, a potom se spěšně zvedl na jednom lokti.
„Co...“ začal a potom se zarazil, když postřehl to bzučení. „Ale sakra!“ zamumlal. „Říkal jsem přece ústředně...“
Zavrtěl hlavou, aby se úplně probral, a konce jeho dlouhých vlasů přitom ometly její rameno jako lechtavé hedvábí.
„Promiň.“ Vtiskl jí polibek na lopatku a ona najednou měla chuť příst jako Nimitz. Ale potom se rychle posadil. „Nepře¬pojovali by mi to sem, kdyby si nemysleli, že to je důležité,“ dodal. „V jejich zájmu doufám, že se nespletli! Když si po¬myslím, kolik mě stálo času a námahy zařídit, aby tahle noc vyšla...“
Jeho hluboký hlas sugestivně odezněl do ztracena a Honor se usmála.
„Raději by ses měl ozvat, než se sem někdo začne dobývat laserovým autogenem,“ řekla a on se zasmál. Potom se přes ni natáhl a přijal hovor jen po akustické lince, aniž by zapnul video.
„Tankersley,“ řekl.