„Nerad chodím na porady jako poslední,“ přiznal se, „ale pokud pilot admirála Konstanzakisové nevymyslí způsob, jak přejít s pinasou do hyper, měli bychom ji předstihnout alespoň o pět minut. Dobrá práce, kapitáne. Nikdy by mě nenapadlo, že to stihnete včas.“
„Snažila jsem se, aby za mnou zůstala jen žíznivá čára, pane,“ opáčila s drobným úsměvem a on se ušklíbl.
„Všiml jsem si.“ Zašilhal po svém náčelníkovi štábu, avšak Corellová se pilně radila s memobankou, která jí ležela v klíně, a on se ke kapitánovi své vlajkové lodi naklonil trochu blíž a ztišil hlas.
„A mohu také říct, lady Harringtonová,“ pokračoval obdivu¬hodně vážným tónem, „že vám to dnes sluší jako nikdy.“
Honor nad tou naprosto nečekanou - a nevídanou - po¬klonou otevřela oči dokořán a jeho úsměv se rozšířil, až se mu zatřásl knír.
„Vidím, že se vám večeře vydařila,“ řekl ještě tišeji... a za¬mrkal na ni.