„Admirále Parksi.“
„Admirále Sarnowe.“ Parks opětoval pozdrav tónem, který v prostředí mimořádné porady flotily zněl až příliš normálně, nicméně napřáhl ruku. Sarnow mu ji stiskl a potom kývl hlavou směrem ke svým podřízeným.
„Dovolte mi, abych vám představil kapitána Harringtono¬vou, pane. Kapitána Corellovou, tuším, už znáte.“
„Ano, znám,“ odvětil Parks a pokynul hlavou Corellové, avšak pohled stále upíral na Honor. Ta vycítila drobné zaváhání, než podal ruku jí. „Vítejte na palubě Gryfa, lady Harringto¬nová.“
„Děkuji, pane.“
„Najděte si, prosím, místa,“ pokračoval Parks, který už opět obrátil pozornost k Sarnowovi. „Očekávám, že admirálové Konstanzakisová a Mijazawa dorazí každým okamžikem, a rád bych začal hned, jak se objeví.“
„Samozřejmě, pane.“ Sarnow kývl hlavou a pokynem ruky poslal své podřízené k velkému konferenčnímu stolu, zatímco sám se zastavil na kus řeči s admirálem, kterého Honor neznala. Ona a Corellová našly křesla označená svými jmény a Honor se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že v bezprostřední blízkosti nikdo není.
„Co to má všechno znamenat, Ernie?“ zamumlala tiše. Co¬rellová, podobně jako ona, kolem sebe vrhla rychlý pohled a potom pokrčila rameny.
„Nevím,“ odpověděla. Honor povytáhla jedno obočí a druhý kapitán opět pokrčila rameny. „Opravdu, Honor, já nevím. Jedi¬né, co vím jistě, je, že admirála naštvalo, že admirál Parks—“
Zmlkla, když do křesla po její druhé straně vklouzl další důstojník. Očima poprosila Honor, aby toho teď nechala.
Honor přikývla. Teď na to nebyl ani čas, ani vhodné místo, ale pokud tady je nějaký problém, měla v úmyslu zjistit jaký. A brzy.
V tom okamžiku dovnitř vešli - nebo spíš vběhli - admirál Konstanzakisová a admirál Mijazawa. Konstanzakisová nebyla výrazně menší než Honor, ale měla mohutnější tělesnou stavbu. Váhou ji převyšovala možná o polovinu. Mijazawa měřil sotva metr šedesát a nemohl vážit o mnoho víc než padesát kilo. Vypadali vedle sebe jako mastif a pekinéz, avšak prudký nárůst napětí, k němuž došlo, když si hlavouni uvědomili, že už jsou tu všichni, potlačil jakékoliv sklony k humoru.
Admirál Parks se postavil na své místo. Mlčky sledoval, jak se opozdilci usazují do svých křesel, potom zlehka - a zby¬tečně - poklepal na desku stolu a odkašlal si.