Kdosi vydal zvuk, který byl silnější než povzdech, ale ještě to nebylo zaúpění a v Parksově chmurném úsměvu se zamihotal náznak skutečného pobavení.
„Ale no tak, dámy a pánové! Kdyby bylo tak snadné odpo¬vědět, mohl by soutěžit každý.“ To vyvolalo tlumené výbuchy nejistého smíchu a admirál spustil ruce a opřel se jedním lok¬tem o stůl.
„To už je lepší. Nuže, všichni chápete, jak citlivá je naše operační oblast. Admiralita si to jistě uvědomuje také. Nane¬štěstí jsme zde my a ne Jejich lordstva. Ta si navíc budou muset poradit i s dalšími ,citlivými‘ oblastmi. Podle mého názoru tedy musíme přepokládat, že to, co máme nyní, plus Osmnáctá BE je všechno, co budeme mít k dispozici, jestli k něčemu dojde. Když vyjdeme z tohoto předpokladu, jaké máme mož¬nosti?“
Pozvedl obočí a přejel své vlajkové důstojníky pohledem. Následovala další chvilka ticha a potom Mark Sarnow zvedl ukazováček na znamení, že se hlásí. Parks nepatrně sevřel ústa, nicméně kontraadmirálovi pokynul.