„Jejich řízení palby je stoprocentně pasivní, pane. Nevy¬dávají žádné aktivní emise a pro radar jsou to hodně malé cíle. Pochybuji, že by je liďáci objevili na větší vzdálenost než na milion kiláků, zvlášť když budou pilně pronásledovat nás.“
Prentis s rostoucím nadšením přikyvoval a Sarnow pokynul Corellové.
„Poznamenejte si návrh dame Honor, Ernie. Já ten nápad přednesu siru Yanceyovi; vy si chytíte komodora Capru. Otra¬vujte ho třeba do zblbnutí, když budete muset, ale chci mít oprávnění k nasazení těch lodí v případě útoku na Hancock.“
„Ano, pane.“ Corellová ťukala do kláves svého záznamní¬ku a admirál se v křesle zhoupl a zvolna se pootáčel ze strany na stranu.
„Dobrá. Předpokládejme, že ty minonosky Reevesportu vyfoukneme a že přesvědčíme admirála Parkse, aby nám nechal dost gondol alespoň na úvodní salvy. Nevidím jinou možnost než udržovat naši hlavní údernou sílu v určité ústřední poloze - nejspíš přímo tady u základny - což nám umožní odpovědět na hrozbu přicházející z libovolného směru. Zároveň chci nadále utajit existenci naší technologie impulzních vysílačů. Jejich lordstva—“ dovolil si nasadit kyselý úsměv, „—jistě ocení, když se nám to podaří. Jenže to znamená, že budeme muset liďákům předhodit nějaké přijatelné vysvětlení, jak je možné, že o nich víme. Nebudeme sice na to mít tolik lehkých jednotek, kolik by se mi líbilo, nicméně myslím, že je budeme muset vyslat jako hlídky.“