KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Admirál Parnell vyhlížel z průzoru, zatímco jeho raketoplán dosedal na DuQuesneově ústředním kosmoportu, hlavním přistávacím zařízení třetí největší základny námořnictva LRH. Rozlehlý komplex vojenských objektů, pojmenovaný po hlav¬ním architektovi rozrůstání republiky v impérium, byl hlavním - a vlastně jediným - průmyslem na Enki, jediné obyvatelné planetě soustavy Barnett. Na Enki trvale sídlil více než milion námořních pěšáků a příslušníků námořnictva, soustava se ježila válečnými loděmi všech velikostí a všechno střežily obrovské stacionární pevnosti.
Parnell si ty válečné lodě prohlížel z můstku těžkého křiž¬níku, který ho do Barnettu dopravil. Udělaly na něj dojem, ale nebyl to jeho jediný pocit, neboť si uvědomoval riziko, kterému se zavázal své loďstvo vystavit, a nelíbilo se mu to.
Jak řekl před několika měsíci prezidentu Harrisovi, vlastně vůbec nechtěl dobývat Mantichoru. Na rozdíl od ostatních obětí Havenu mělo Hvězdné království čas i vhodné vedení na to, aby se připravilo. Navzdory zmatenému pacifismu některých politiků byli jeho obyvatelé vcelku semknutí za tvrdošíjnou, ba až posedle odhodlanou královnou, jeho bohatství mu do¬volilo vybavit se děsivou palebnou silou a samotná šíře jeho spojeneckého systému stavěla Lidové námořnictvo před hrozbu o úplné nové dimenzi. Na rozdíl od jednotlivých soustav, které Haven dobyl v minulosti, neexistovala žádná rychlá a hladká cesta, jak Alianci vyřídit. Jedinou možností byl přímý úder na její srdce, jenže rozvinout útok na Mantichoru, aniž by si loďstvo zajistilo boky a týl, si říkalo o katastrofu.
Ne, jestli chtějí Hvězdné království, musí o ně bojovat. A jako první krok musí prorazit jeho hraniční obranu a přitom zničit podstatnou část jeho loďstva.
Když se podvozek dotkl země, admirál vstal ze sedadla. Zvedl svůj úřední kufřík, pokynul bezpečnostnímu týmu, který jej doprovázel na každém kroku, a vydal se dolů po rampě raketoplánu s úsměvem, jímž maskoval své obavy z budouc¬nosti.