„To nemůžeme úplně vyloučit, pane, ale ani admirál Pierre neznal svůj cíl, dokud nerozpečetil tajné rozkazy. A poicterská část operace proběhla bez zádrhelů. Komodor Juranovič vyřídil křižník třídy Hvězdný rytíř přesně tam, kde čekal, že jej najde. Jak vidíte,“ ukázal Perot na informace zobrazené pod jmény lodí, které podnikly nálet na Poicters, „utrpěl vetší škody, než jsme doufali - obávám se, že Barbarossa a Sindžar stráví ně¬jaký čas v docích - ale nic neukazovalo na to, že by měli nějaké podezření. Jelikož obě části akce podléhaly naprosto stejnému rámci utajení, náš nejpravděpodobnější dohad je, že nevěděli ani o Pierrově příletu.“
„Takže to připisujete náhodě,“ řekl Parnell bezvýrazně a Perot nepatrně pokrčil rameny.
„V této chvíli to nemůžeme připsat ničemu jinému, pane. Příští týden bychom měli získat z Talbotu další sérii záznamů a z nich bychom mohli vyčíst alespoň něco. Ptáčci ostatně pokrývají celou oblast, kde se přepad měl uskutečnit.“
„Hm.“ Parnell si mnul bradu stále usilovněji. „Nějaká reak¬ce z Mantichory?“
„Výslovná ne, ale uzavřeli Křižovatku našim lodím. Bez jakéhokoliv formálního vysvětlení vypověděli z prostoru Aliance všechny naše diplomatické kurýrní čluny a začali sle¬dovat a obtěžovat naše konvoje prolétající teritoriem Aliance. V Casce došlo k incidentu, ale nejsme si jisti, kdo jej začal. Casca sice není oficiálním členem Aliance, ale odjakživa se klonila spíš k Mantichoře a někteří z mých analytiků si myslí, že operace fáze jedna Caskany dotlačily k tomu, aby vyhlásili poplach a požádali o mantichorskou ochranu. Náš místní velitel se dostal do přestřelky na dálku s manťáckou křižníkovou eskadrou a potom práskl do bot.“ Perot znovu pokrčil rameny. „Těžko mu něco vyčítat, pane. Neměl nic těžšího než torpédo¬borec, a kdyby zůstal a bojoval naostro, smetli by ho.“
Parnell přikývl, vyrovnaněji, než se cítil. Situace se vyostřovala a Mantichora začala opětovat tlak, ale nepodávala žádné oficiální diplomatické protesty. To mohlo být dobré i špatné. Mohlo to znamenat, že přesně vědí, co se děje, a rozhodli se mlčet, aby utajili svou reakci, dokud ji nebudou mít připra¬venou. Jenže to stejně dobře mohlo znamenat, že nevědí, co se děje... nebo jak velký průšvih je čeká. Pokud prostě jen usoudili, že ty incidenty a provokace mohou být začátkem nějaké větší operace, mohou se zdržovat protestů, dokud ne¬zjistí, co obnášejí.
V každém případě zjevně usoudili, že protesty nejsou k ni¬čemu, a způsob, jakým nyní jejich síly reagovaly na celé ša¬chovnici a ne jen v několika místních případech, rozhodně dával najevo, že jejich velitelé stanic dostali nové rozkazy. Útržkovitá hlášení o pohybech jejich lodí zase nasvědčovala tomu, že také přeskupují své jednotky, aby tyto rozkazy, ať už jsou jakékoliv, podpořily. Teď jen aby těmi škatulemi zahýbali dostatečně...
Vzpomněl si na naprostý nedostatek nových údajů ze Seafordu devět a ušklíbl se.
„Dobrá, dámy a pánové,“ řekl konečně a obrátil se ke svému štábu. „Jdeme na to.“
Zamířil v čele svých podřízených k brífingové místnosti, kde komodor Perot začal s podrobným přehledem situace. Par¬nell pečlivé naslouchal, příležitostně pokýval hlavou a hluboko v nitru cítil, že okamžik konečného rozhodnutí se blíží s kaž¬dým úderem srdce.