Velký operační sál základny DuQuesne byl vybaven ještě bohatěji než Ústřední plánování doma v Oktagonu a Parnellův štáb stál v mlčenlivém půlkruhu za admirálovými zády, zatímco ten studoval situační panely. Věděl, že to některým jeho štáb¬ním důstojníkům jde na nervy, ale nedělal to proto, že by snad nevěřil jejich schopnostem. Kdyby jim nevěřil, především by vůbec nebyli tady, ale i ti nejlepší se dopouštějí chyb. Za svou kariéru už jich vychytal slušnou řádku, a třebaže věděl, že si nedokáže zapamatovat všechno dopodrobna, za desetiletí služ¬by už se vycvičil natolik, aby získal celkový přehled.
Potvrzené zprávy o rozmisťování manťáckého námořnictva byly skrovnější, než v co doufal, ale ty, které byly k dispozici, vypadaly nadějně. Podél celé hranice se objevovaly známky přesunů a operace Argus přinesla lepší výsledky, než očekával, když se poprvé seznámil s jejím návrhem. Argus nebyl sice tím nejrychlejším způsobem hromadění informací, nicméně údaje, které přinesl, byly překvapivé podrobné a právě získání podrobných znalostí obvyklých operačních postupů manťáků bylo klíčem k tomu, aby operace fungovala. Kromě toho, při¬znal si, se díky Argusu cítí lépe. Neustále lepší mantichorská technika už začala v Parnellových očích nabývat sisyfovských rozměrů, a proto ho potěšilo, když viděl, jak se víra manťáků ve vlastní technickou převahu obrací proti nim jako bumerang.
S uspokojením si všiml příletu čerstvých mantichorských sil do Zuckermanu, Dorcasu a Minetty a z dalších hlášení vy¬plývalo, že RMN podstatně posílila doprovodné síly a po¬hraniční hlídky. To bylo dobře. Každá loď přidělená k těmto činnostem znamenala o jednu loď méně tam, kde by mu pře¬kážely, až dojde na lámání chleba.
Už méně ho potěšily informace ze Seafordu devět. Samotná velikost prostoru té prokleté Aliance pochopitelně znamenala, že jsou zastaralé, jenže naneštěstí byly i neurčité. Nu, Rollins ví, jak je situace kritická; nepochybně už na zpřesnění údajů pracuje, pokud to již neudělal.
Velitel námořnictva přelétl očima poslední odhady (spíše dohady, opravil se kysele) rozvědky ohledně současné síly mantichorské Domovské flotily. Neexistoval způsob, jak po¬tvrdit jejich přesnost, ale to zatím nebylo důležité.
Obrátil se k výsledkovým tabulím, na nichž byly zazna¬menány akce první a druhé fáze narušování prostoru a dosud ohlášené výsledky, a poprvé od vstupu do velitelského ústředí se zamračil a ohlédl se přes rameno.
„Komodore Perote.“
„Pane?“ ozval se jeho náčelník štábu.
„Co se stalo v Talbotu?“ otázal se Parnell a Perot se nešťast¬né zašklebil.
„Nevíme, pane. Manťáci o tom neřekli ani slovo, ale lodě admirála Pierra musely vlétnout do nějaké pasti.“
„Něco dost ošklivého, aby je to dostalo všechny?“ zamumlal Parnell napůl sám pro sebe a Perot ještě nešťastněji přikývl.
„Muselo to být něco takového, pane.“
„Ale jak k tomu mohlo dojít?“ zamnul si Parnell bradu a za¬mračil se na nic neříkající nápis ‚NEZVĚSTNÝ‘ u jmen čtyř nejlepších bitevních křižníků PN. „Měl být schopen vyhnout se čemukoliv, s čím nemohl bojovat. Že by věděli, kdy a kde se ukáže?“