3. krátká vítězná válka

To, co začalo jako série bleskových popíchnutí, se změnilo v řadu stále těžších úderů zasazovaných ve stále delších časových odstupech. Jistě, působilo to neohrabaně; na druhou stranu, každý stratég by se snažil zabudovat do plánů únikové body, v nichž by mohl ope¬raci v případě nutnosti přerušit. Bylo docela možné, že Pat má pravdu v předpokladu, že koordinace této etapy vychází z Bar¬nettu, jenže to ještě neznamenalo, že liďáci zůstanou u stejného uspořádání, až opravdu zmáčknou spoušť. Jakmile se do věci doopravdy dáte, nemají už únikové body smysl; pak už je to ,všechno nebo nic‘, a pokud máte představu, co chcete dělat, přejdete na nejpružnější možné schéma velení.
Pokud máte představu.
Zvolna pootáčel křeslem sem a tam. Náhle se znovu podíval na Givensovou.
„Myslíte, že až se začne střílet naostro, budou dál operovat tímto způsobem?“
„Nevím. Je to možné, když vezmeme v úvahu jejich minulé operační postupy. Uvědomte si, pane, že jsme jejich první vícesoustavový protivník. Všechny jejich předchozí operační plá¬ny se týkaly útoků řízených přímo na místě a sbíhajících se k poměrné malým cílům, alespoň z vesmírného hlediska. I ty nejlepší štáby upadají do rutiny. Mohli důsledky rozdílnosti měřítek přehlédnout.
Šlo mi ale hlavně o to, že ať už mají po zahájení střílení v plánu cokoliv, rozehrávají to pod tuhým ústředním řízením. Určitě mají podrobný operační plán pro celou dobu, až do uve¬dení hlavních sil do pohybu, a po studiu jejich předchozích tažení jsem ochotna se vsadit, že jeho součástí je i důkladný - a těžkopádný - časový harmonogram. Ale i kdybych se v tom mýlila, v této fázi budou reagovat na naše protitahy, a to s ča¬sovou prodlevou rovnou době letu do Barnettu a zpátky.“
„Za předpokladu, že neposílají rozkazy k další etapě právě teď.“
„Ano,“ souhlasila Givensová. „Ale pokud toho bodu ještě nedosáhli, možná by nebylo špatné podstrčit jim nějakou informaci, kterou bychom v téhle zpětnovazebné řídicí smyčce rádi viděli.“ „Například?“
„Já nevím,“ přiznala se Givensová. „Jenom bych ráda vy¬užila příležitosti vyhodit je z rytmu. Nechce se mi čekat, až nás převálcují podle svého časového rozvrhu. Ráda bych jimi nějak otřásla, vyvedla je z rovnováhy.“
Caparelli přikývl a stejné jako ona se znovu zahleděl do holomapy.
Oči mu automaticky zabloudily ke třem nejproblematič¬tějším místům: Jelcinu, stanici Hancock a oblasti Talbot-Poicters. Třebaže tempo a zuřivost havenské války nervů neustále rostly, Mantichora z dosavadních ostrých střetů vyšla se ctí. Ztrátu Hvězdného rytíře s celou posádkou více než vyvážilo zničení celých dvou divizí liďáckých bitevních křižníků v Talbotu, které narazily na Bellerofonta - i když k tomu došlo jen šťastnou náhodou. Stejně tak tragická ztráta celé eskadry kapi¬tána Zilwické nejen vynesla padlé důstojnici Medaili parla¬mentu za odvahu v boji, nejvyšší vyznamenání království za statečnost, ale také zachránila všechny transportní lodě kon¬voje, který bránila... a Lidové námořnictvo za ni zaplatilo lo¬děmi o téměř dvojnásobné celkové tonáži. Jiné útoky liďáků byly ovšem úspěšnější, protože ti měli výhodu momentu překvapení. A nejspíš také zatraceně dobré informace o hvězd¬ných soustavách, které měly být tajné, pomyslel si Caparelli nešťastně. V souhrnu však podle chladné a brutální logiky války převažovaly nad jejich úspěchy méně četné, zato však význam¬nější nezdary.