Raketoplán pro dopravu v rámci soustavy se usadil v kotevních náraznících Kosmické stanice Jejího Veličenstva Héfaistos. Honor ťukla do ukládací klávesy svého záznamníku a vstala ze sedadla, které se nacházelo hned u vchodu.

Když zpod levé výložky vytáhla bílý baret velitele hvězdo­letu, vzrušení, které prožívala, se jí ve tváři nezračilo ani náznakem. Když si jej nasazovala, v duchu se ušklíbla, protože jej nenosila už déle než jeden standardní rok a neuvědomila si, jak jí za tu dobu povyrostly vlasy. Mezi důstojníky RMN* se věřilo, že vyměnit první bílý baret za nový přináší smůlu. (*Royal Manticoran Navy neboli Královské mantichorské námořnictvo.) To znamená, že se bud bude muset nechat ostříhat, nebo si nechat baret popustit, pomyslela si a natáhla ruce k Nimitzovi.

Kocour se vyšplhal na vycpaný ramenní díl blůzy, s tichým kníknutím se tam uvelebil a potom na měkký bílý baret majet­nický položil ruku. Honor potlačila zlomyslný úsměv, který by důstojnosti staršího kapitána rozhodně neslušel, a Nimitz s pobavenou tolerantností odfrkl. Věděl, co pro ni tento sym­bol znamená, a neviděl naprosto žádný důvod, proč by to ne­měla dávat najevo.

Honor vlastně musela připustit, že vlastně ještě nepotřebuje nasazovat ,kapitánský výraz‘, jelikož kromě MacGuinesse ni­kdo v raketoplánu neví, co je zač nebo proč je tady. Ale potře­buje praxi. I v raketoplánu si po takové době mimo velitelskou palubu připadala zvláštně a jen málo věcí je důležitějších než nastoupit nové velení správnou nohou. A kromě toho...

Rázně roztěkané myšlenky uťala a přiznala si pravdu. Ne­připadala si jen ,zvláštně‘; měla obavy a pod fasádou radosti z nové cesty do vesmíru se jí stahoval žaludek. Strávila sice v simulátorech veškerý čas, který jí mezi jednotlivými ope­racemi a terapiemi povolili, ale nebylo ho tolik, kolik by se jí líbilo. Naneštěstí je těžké přít se s lékařem, když je to zároveň váš otec, a i kdyby jí doktor Harrington povolil strávit simula­cemi všechen čas, který chtěla, simulátory nejsou totéž, co sku­tečnost. Kromě toho Niké bude její dosud největší a nejsilnější loď - osm set osmdesát tisíc tun s více než dvoutisícičlennou posádkou - a to stačilo, aby kdokoliv, kdo ztvrdl na tak dlouho na povrchu planety, znervózněl bez ohledu na simulátory.

Nicméně věděla, že dlouhá pracovní neschopnost není jedi­ným důvodem pro její úzkost. Dostat na povel Niké byla obrov­ská profesionální poklona, zejména pro kapitána, který ještě nikdy bitevnímu křižníku nevelel. Kromě jiného to znamenalo výslovné schválení jejího výkonu na posledním velitelském místě, jakkoliv její vlastní pocity z něho byly smíšené, a jasný důkaz toho, že s ní admiralita do budoucna počítá pro vlajkovou hodnost. Ale tahle mince měla i svůj rub. S příležitostí přichází ruku v ruce odpovědnost... a větší pravděpodobnost selhání. Zhluboka se nadechla, napřímila se, přejela rukou tři zlaté hvězdy našité na blůze a hluboko v duchu se zasmála svým reakcím. Každá z těchto hvězd symbolizovala předchozí velení hyperprostorové lodi a ona při každém procházela téměř přes­ně stejným duševním cyklem. Ano, jsou tu jisté rozdíly, ale ty jsou tu vždycky a pod nimi ukrytá pravda se nikdy nemění. Po ničem ve vesmíru netoužila tolik jako po velení... a nic ji neděsilo víc než myšlenka na neúspěch, kdykoliv je dostala. Nimitz jí znovu tiše kníkl do ucha. Ten zvuk zněl chlácho­livě, nicméně zároveň káravě a Honor se po něm ohlédla. Nedůtklivé zívnutí, líný a sebevědomý úšklebek predátora, odhalilo bílé tesáky ostré jako jehly a Honor pobaveně při­mhouřila oči, podrbala ho za ušima a s MacGuinessem v patách zamířila k východu.