Nadechla se k odpovědi, ale zarazila se, protože se vrátil MacGuiness se dvěma sklenicemi piva. Obsloužil obě důstoj­nice a znovu se stáhl. Honor otáčela sklenicí v dlouhých prstech a hleděla do ní. Vzdychla.

„Máš pravdu, Miky. Admirál by mi nakopal zadek až mezi uši, kdyby věděl, jak moc se obviňuji z toho, co se mu stalo, a já jsem si toho vědoma. Jenže—“ znovu vzhlédla, „—tím to není o nic snazší. Ale vyrovnávám se s tím. Opravdu.“

„No dobře.“ Henkeová pozvedla pivo. „Na nepřítomné přá­tele,“ pronesla tiše.

„Na nepřítomné přátele,“ zašeptala Honor v odpověď. Skle­nice cinkly, obě ženy usrkly a téměř současně zase ruce se sklenicemi spustily.

„Pokud jsem se o tom ještě nezmínila,“ pokračovala Hen­keová už svižněji a ukázala na čtyři zářivé zlaté pruhy na Hono­řině manžetě, „musím ti říct, že ti kapitánská uniforma sluší.“

„Chceš říct, že v ní méně vypadám jako přerostlá kobyla,“ opáčila Honor kysele a ulevilo se jí, že se ovzduší změnilo. Henkeová se zasmála.

„Kdybys jen věděla, jak ti drobní smrtelníci závidí tvoje centimetry,“ rýpla si. „Ale doufám, že si uvědomuješ, že od tebe čekám pořádný šťouchanec pro svoji kariéru.“

„Ale? Jakpak to?“

„No tak se na to podívej. Oba tví předchozí výkonní důstoj­níci dostali vlastní lodě a podle toho, co jsem slyšela, dostane Alistair McKeon příští měsíc čtvrtý proužek. Také mi nedávno přišel dopis od Alice Trumanové a ta právě dostala svůj první těžký křižník. Myslíš, že je to jen náhoda, že všichni sloužili u tebe? Hergot, Honor - já se po téhle misi nespokojím s ničím menším než s křižníkem!“ Zakřenila se, znovu se dlouze napila piva a potom se uvolněně opřela.

„A teď, madam, než se vrhneme na ty stohy papírování, o kterých obě víme, že na nás čekají, chci slyšet tvoji verzi všeho, co se ti od posledně přihodilo.“