Žena v bezvadně upravené zelenočerné uniformě námořní pěchoty, která stála na hlídce před kapitánovou kabinou, se pří jejich příchodu napřímila do pozoru. Honor jí zdvořile kývla na pozdrav, potom otevřela průchod a pokynula Henkeové, aby vešla. Vzápětí se zarazila při pohledu na své nové ubytování.

Tady je to velké, pomyslela si s nádechem bázně. Její věcí dopravili nahoru o den dříve a MacGuiness zrovna cosi kutil kolem modulu podpory života připevněného na přepážce, je­hož velikost nasvědčovala, že je zkonstruován pro stromovou kočku. Obrátil se a začal se zvedat do pozoru, když si všiml, že kapitán není sama, avšak Honor mu pokynula, ať zůstane v pohovu.

„Macu, seznamte se s komandérem Henkeovou. Miky, tohle je starší hlavní stevard MacGuiness - můj opatrovník.“ Hen­keová se zahihňala a MacGuiness odevzdaně potřásl hlavou. „Můžete se vrátit ke své práci, Macu,“ pokračovala Honor. „Komandér Henkeová a já jsme staré kamarádky.“