„Opravdu tam cítím něco nového, Macu?“

„Vlastně ano, madam. Ochutnejte.“

Opatrně usrkla a pozdvihla obočí. Znovu se dlouze napila a potom šálek s uznalým zamručením postavila.

„Vynikající! Co jste do toho přidal?“

„Trochu mandlového mléka, madam. Bocman mi řekl, že to je oblíbená úprava na Gryfu.“

„Nu, rozhodně to schvaluji. A určitě mi připomeňte, abych o tom řekla tátovi, až ho příště uvidím, ano?“

„Zajisté, madam.“ MacGuiness se neúspěšně pokusil skrýt své potěšení nad touto reakcí, pak se napřímil, když zazněl zvonek u dveří a Honor stiskla tlačítko.

„Ano?“

„Výkonný důstojník, madam,“ oznámila stráž.

„Děkuji, desátníku.“ Honor stiskla další tlačítko, kterým otevřela dveře, a komandér Henkeová vešla.

„Chtěla jste se mnou mluvit, madam?“

„To chtěla, Miky. Posaď se.“ Henkeová poslechla, odložila po neformálním přivítání ,služební chování‘ a Honor vzhlédla k MacGuinessovi. „Výkonný patří k těm barbarským kafařům, Macu. Můžete jí přinést šálek?“

„Jistě, madam.“ MacGuiness zmizel a Henkeová kývla k Honor hlavou.

„Pořád nasáváš kalorie, jak vidím. Nedivím se, že trávíš tolik času v tělocvičně!“

„Nesmysl,“ pravila Honor spokojeně. „Někteří z nás mají aktivní metabolismus, což nám dovoluje vychutnávat sladkosti života bez obav z následků.“

„Jo, jasně“ odfrkla si Henkeová.

MacGuiness se znovu objevil se šálkem kávy na zlatem lemovaném podšálku a komandér pozvedla obočí. Šálek nesl emblém Niké s okřídlenou bohyní vítězství, metající zdviženou nikou blesky, avšak trupové číslo pod emblémem bylo BC-09. Což znamenalo, že ten šálek je starý více než dvě mantichorská století - téměř pět set standardních roků. Byla to součást kapi­tánova servisu od druhé lodi tohoto jména a vzhledem k tomu byla vyhrazena pro formální příležitostí.

„Čemu vděčím za tuhle čest?“ otázala se a Honor se za­chichotala.