„Dobrá, kormidelníku, rozjeďte nás na osmdesát procent,“ řekla Honor tiše.

„Rozkaz, madam. Přecházím na osmdesátiprocentní vý­kon.“ Zručné ruce hlavního člunmistra Constanzové zvýšily sílu gravitorového klínu Niké a Honor sledovala na pobočných displejích velitelského křesla, jak zrychlení její lodi vzrůstá na obvyklou maximální hodnotu námořnictva. Zatímco se hod­noty na ukazatelích přístrojů šplhaly nahoru, Niké se řítila k periferii rodinky planet a asteroidů Mantichory A a přímo před nimi na vizuálním displeji zářil jasný kotouček hvězdy Mantichora B.

„Osmdesátiprocentní výkon, madam,“ oznámila komandér-poručík Oselliová. „Tři celé devět čtyři jedna čtyři kilometry za sekundu na druhou.“

„Děkuji, Charlotto.“ Honořin soprán zněl dokonale zdvořile, nicméně bylo nepochybné, že je spokojená. Hodnota odpo­vídala odhadu stavitelů. Stiskla tlačítko na boční opěrce křesla.

„Strojovna, komandér Ravicz,“ ozval se okamžitě hlas.

„Tady kapitán, komandére. Jak to tam dole vypadá?“

Ivan Ravicz pohlédl na zástupkyni loděnic vedle sebe a žena zdvihla ruku s palcem a ukazováčkem spojenými v kruh v pra­starém gestu.

„Vypadá to dobře, madam,“ oznámil inženýr svému veliteli. „Telemetrie od fúzního tři hlásí drobné výkyvy, ale pohon je na tvrdo v zeleném poli.“

„Jaké výkyvy?“

„Nic významného, madam, jenom malá fluktuace komory. Bohatě se vejde do tolerance a systémy strojovny ji ani nere­gistrují. Proto si myslím, že to vězí v telemetrii, ale hlídám to.“

„Dobře, Ivane. Připravte se na plný výkon.“

„Jsme připraveni, madam.“

Honor vypnula spojení a pohlédla zpět na Constanzovou.

„Rozjeďte nás na maximální bojový výkon, kormidelníku.“

„Rozkaz, madam. Přecházím na maximální bojový výkon.“

V hlase kormidelníka se ozval podtón potlačovaného vzru­šení a Honor zakryla úsměv. Kormidelníci - a když už šlo o to, ani kapitáni - nemívali mnoho příležitostí vyždímat z lodí opravdu všechno, protože lodní správa dokázala být pozoru­hodně nedůtklivá, když šlo o ,zbytečné a neopodstatněné na­máhání pohonných soustav hvězdoletů Jejího Veličenstva‘, dnes však tento další důvod k vzrušení měli.

Constanzová s pohledem přilepeným na svůj panel zvolna přestavila ovládací prvky výkonu, zatímco Honor stejně sou­středěně pozorovala své ukazatele. Ve chvílích, jako byla tato, její myšlenky vždycky zabloudily ke kompenzátoru setrvač­nosti. Kdyby ten selhal, proměnila by se posádka Niké okamžité v něco jako sardelovou pastu, a Honořina loď byla vybrána ke zkouškám nejnovější generace kompenzátorů vyvinuté lodní správou. Byla to modifikace kompenzátoru Graysonského ná­mořnictva, jehož konstrukce s ohledem na to, že graysonská technika obecně zaostávala za mantichorskou o dobrých sto let, nebudila za všech okolností důvěru, avšak Honor viděla graysonský systém v akci. Jeho dílenské zpracování bylo hrubé a měl nadměrnou hmotnost, jenže byl také nepochybné účinný a lodní správa tvrdila, že nejen vychytala všechny možné mou­chy, ale dokonce ještě vylepšila jeho technicko-taktická data. Kromě toho námořnictvo nezaznamenalo selhání kompen­zátoru už déle než tři standardní století.