„Dobře. Jak jsem pochopil, byla ze všech těch komplikací a terapií chvíli docela na dně, ale vyhrabává se z toho. Co dělá lidem od cvokařů největší starosti, jsou všichni ti lidé, které ztratila u Graysonu. A potom Raoul. Pokud vím, ten jí byl prakticky druhým otcem, a když zahynul, ani u toho nebyla. V něčem takovém je spousta prostoru pro bolest - a pro sebeobviňováni, Hamishi, a ona se zrovna nepřetrhla, aby si o tom s někým promluvila.“

White Haven se nadechoval k odpovědi a potom se za­mračil. Harringtonová zaznamenala při zastavování bitevního křižníku Saladin ztráty devíti set mrtvých a dalších tří set zraněných a on si vzpomněl na výraz bolesti, který tehdy spatřil v její tváři, když se na pouhý okamžik přestala ovládat.

„Co ukazují vyšetření?“ zeptal se po chvilce.

„Výsledky se pohybují v přijatelných mezích. Ale nezapo­meň na její stromovou kočku,“ prohlásil Webster a znovu si odfrkl. „Zdravotní správa rozhodně nezapomněla. Dostal jsem dlouhou a spletitou zprávu od kapitána Hardinga o tom, jak může teleempatické spojení s kočkou vyhnat sledované para­metry až někam za roh.“

„To by ovšem mohlo také vysvětlovat, proč nebrečela psy­chiatrům na rameni,“ podotkl White Haven zamyšleně. „A i když nechci ani na okamžik pochybovat o Hardingově upřímnosti, víš přece, jak jsou cvokaři nešťastní z toho, že nedokážou vykoumat, jak to spojení funguje. I oni musí připustit, že může mít obrovský stabilizující vliv, a Harringtonová je paličatá stejně jako oni. Jestli se přes něco dokáže probojovat sama, nebude přece prosit o pomoc.“