„Dej to Marku Sarnowovi,“ prohlásil hrabě a Webster za­sténal.

„Krucinál, přesné tohle jsem věděl, že řekneš! Má na to nízkou hodnost a oba to víme!“

„Nízkou, nenízkou, ale je to člověk, který přemluvil Alizon, aby se připojil k Alianci,“ namítl White Haven. „Nemluvě o tom, že to především on zařídil Hancock. A kdybys četl mou zprávu, věděl bys, jaký kus práce tam odvedl.“

„Já nezpochybňuji jeho schopnosti, jen jeho hodnost,“ od­sekl Webster. „Nikdo neobdivuje práci, kterou odvedl, víc než já, ale teď, když se rozbíhají loděnice, přidělujeme ke stanici celý operační svaz. To znamená, že tam potřebujeme přinej­menším viceadmirála, a když dám velení kontradmirálovi - navíc kontradmirálovi Červených! - mám na krku vzpouru.“

„Tak ho povyš.“

„Lucien už uspíšil jeho povýšení z komodora nejméně o dva roky.“ Webster zavrtěl hlavou. „Ne, na to zapomeň, Hamishi. Sarnow je dobrý, ale nemá na to služební věk.“

„Tak komu to chceš svěřit?“ vyzvídal White Haven a potom se se zděšeným výrazem zarazil. „Ne, to ne, Jime. Mně ne!“ „Ne,“ vzdychl Webster. „Víš, sice neznám nikoho, koho bych tam viděl raději, ale i po rozvoji stanice je to místo jen pro viceadmirála. Kromě toho tě chci mít blíž k domovu, až se na nás ten chystaný náklad fekálií vysype. Měl jsem na mysli Yanceyho Parkse.“

„Parkse?“ Jedno z pohyblivých obočí hraběte se překvapeně pozdvihlo.

„Je skoro tak dobrý stratég jako ty a má sakra nějaké orga­nizační schopnosti,“ zdůraznil Webster.

„Zní to, jako by ses o tom snažil přesvědčit sám sebe,“ po­dotkl White Haven s drobným úsměvem a Webster si odfrkl. „Nesnažím. Snažím se přesvědčit tebe, abys se mnou sou­hlasil.“