„Dobrá.“ Hrabě se usmál, posadil se zase za psací stůl a na­vázal nepřirozeně nedbalým tónem: „Mimochodem, Jime, chtěl jsem si s tebou promluvit ještě o něčem jiném, když už jsi tady.“

„Ano?“ Webster usrkl kávy, přičemž přítele upřeně pozo­roval přes okraj šálku, a potom ruku se šálkem nechal klesnout. „Copak to může být? Ne - nech mě hádat. Netýká se to tvé nejnovější chráněnkyně, kapitána Harringtonové, že ne?“

„Já bych ji tak nenazýval,“ ohradil se White Haven.

„Ale? Tak to musel být někdo jiný, kdo uháněl Luciena a mne, abychom ji poslali zpátky do vesmíru,“ pravil Webster ironicky.

„Byla to Raoulova chráněnkyně, ne moje. Já si jen náhodou myslím, že je sakra vynikající důstojník.“

„Kterou náhodou postřelili tak, že se z toho sbírala déle než standardní rok.“

„Ale proboha!“ odfrkl White Haven. „Já sice nesleduji její zdravotní stav, ale už jsem se s ní setkal. Nadělala fašírku z liďáckého bitevního křižníku, který její loď tonáží převyšoval skoro třikrát, potom, co ji zranili! A já také o úrazech něco vím, děkuji.“ Sevřel ústa a zachvěl se. „Jestli teď už není po fyzické stránce stoprocentně fit, sním svůj baret!“

„O tomhle se s tebou nemůžu přít,“ opáčil Webster mírně, avšak za jeho klidným pohledem se skrývalo překvapení nad upřímným hněvem v hlase hraběte. „A jak určitě dobře víš, je to zdravotní správa, kdo dává signály ,stop‘. Já ji chci vrátit do vesmíru, Lucien ji chce vrátit do vesmíru a ty ji chceš vrátit do vesmíru, ale jim možnost, že by se vrátila příliš rychle, dělá starosti. Prostě si myslí, že asi potřebuje víc času.“

„Posaď ji zpátky na koně, Jime,“ řekl White Haven netrpě­livě.

„A co když má rada velících důstojníků pár výhrad?“ „Výhrad?!“ White Haven napůl povstal a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.

„Mohl by sis, prosím tě, sednout a přestat se tvářit, jako bys mě chtěl praštit?“ napomenul ho Webster se znatelnou přísností. Hrabě zamrkal, jako by si až nyní uvědomil svůj výraz, a pokrčil rameny. Pak se posadil a s lehkým úsměvem si přehodil nohu přes nohu.

„Děkuji,“ pravil první vesmírný lord. „Podívej, Hamishi, ty starosti si o ni dělají cvokaři.“ White Haven se chystal říct něco ostrého a peprného, ale pozdvižená ruka ho zarazila. „Za­drž, prosím tě.“ Webster počkal, až se jeho přítel opět usadí, a pokračoval: „Jak určitě velice dobře víš, dokonce i Lucien a já musíme mít zatraceně naléhavý důvod, abychom mohli zvrátit rozhod­nutí zdravotní správy, zejména když jde o velící důstojníky, a Harringtonová prodělala obtížnou rekonvalescenci. Neznám všechny podrobnosti, ale její léčba se neobešla bez vážných komplikací, a jak jsi právě sám říkal, ty víš lépe než já, jak to člověka může sebrat.“

Odmlčel se a díval se přitom hraběti upřeně do očí a White Havenova tvář se stáhla. Jeho manželka byla už roky téměř úplně invalidní a on se chvilku kousal do rtu, než přikývl.