„Já nevím, Jime...“ Hrabě vstal, založil si ruce za zády a za­čal přecházet po pracovně. Na chvilku vyhlédl ven do mokré noci a pak se obrátil a zahleděl se do praskajících plamenů.

„Starosti mi dělá hlavně to,“ řekl, aniž otočil hlavu, „že Yancey až moc přemýšlí.“

„Od kdy to je handicap? Neměl jsi snad před chvilkou ná­mitky proti Caparellimu právě proto, že moc nepřemýšlí?“ „Touché,“ zamumlal White Haven a ušklíbl se. „Nejen to, také pracoval s odborem plánování na programu celkové výstavby sektoru. Zná jej skrz naskrz a první prioritou musí být uvést Hancock do plné operačního stavu.“

„To je pravda.“ Hrabě se zamračil do ohně a potom zavrtěl hlavou. „Já nevím, Jime,“ opakoval. „Na tom nápadu je něco, co mi... dělá starosti.“ Jednou nebo dvakrát sevřel ruce za zády v pěst a opět je otevřel a pak se obrátil k prvnímu vesmírnému lordovi. „Nejspíš to vězí v tom, že mu schází ten správný oheň. Já vím, že má odvahu, ale je příliš opatrný. Ano, má dobrý strategický instinkt, jenže by jej musel také poslechnout. Občas se uanalyzuje až k nerozhodnosti.“

„Měl jsem za to, že právě analytika bychom tam mohli po­třebovat,“ přel se Webster. White Haven se ještě chvíli mračil a potom si odfrkl.

„Víš co? Dej mu k ruce Sarnowa jako velitele eskadry a já ti k tomu dám požehnání.“

„To je vydírání!“ zavrčel Webster s úsměvem.

„Tak na to nepřistupuj. Přece můj souhlas nepotřebujete, Vaše lordstvo.“

„To je pravda.“ Webster si zamnul svou výraznou bradu a ostře přikývl. „Budiž!“ řekl stroze.