„Cože?“ zamrkal White Haven zmateně a pak se zamračil. „Co tím chceš říct, ,vodit za nos‘?“ zavrčel a Webster zavrtěl hlavou a zašklebil se.

„Dát Harringtonové nějaké ,poklidnější‘ zařazení? Pane­bože, ta by za týden hryzala přepážky!“ Znovu se při pohledu na výraz hraběte rozesmál a opřel se v křesle. „Promiň,“ řekl nepříliš omluvně, „ale prostě jsem neodolal, abych tě trochu nepoškádlil po tom, co ses mne s ní naotravoval. Lucien a já jsme totiž, ehm, přehlasovali zdravotní správu, zatímco jsi byl v Hancocku. Dospěli jsme k názoru, že je ve formě, ať už si o tom cvokaři myslí cokoliv, a tak jsme ji hodili rovnou do hluboké vody.“

„Do hluboké vody?“

„Jistě. Minulý týden jsme jí dali Niké.“

„Niké?“ White Haven zůstal sedět zpříma s pokleslou če­listí, pak se vzpamatoval a probodl přítele očima. „Ty mizero! Proč jsi mi to prostě neřekl?“

„Povídám ti, že se dáš snadno vodit za nos.“ Webster se uchechtl. „Taky trošku propadáš božskému komplexu, když přijde na víru ve tvůj úsudek.“ Pozdvihl jedno obočí. „Proč sis myslel, že si o ní myslím něco jiného než ty?“

„Vždyť jsi minulý měsíc říkal...“

„Říkal jsem, že budeme muset jít úředním postupem, a tak jsme také postupovali. Teď se nám to povedlo. Ale rozhodně stálo za to tě vidět takhle nažhaveného a zapáleného.“

„Rozumím.“ White Haven se v křesle opřel a rty se mu chvěly. „Dobrá, dnes jsi mě dostal. Příště je řada na mně.“

„Už se třesu hrůzou,“ opáčil Webster suše.

„To je dobře, protože té nachytám, až to budeš nejmíň če­kat.“ Hrabě se chvilku popotahoval za ušní lalůček a potom si odfrkl. „Ale když už ji posíláš zpátky na můstek, co takhle...“

„Ty toho prostě nenecháš, co?“ vyjel Webster. „Právě jsem jí dal nejskvělejší kapitánské místo celého Loďstva! Co ode mne ještě chceš?“

„Uklidni se, Jime. Klid! Chtěl jsem jenom říct, že bys mohl Niké poslat na stanici Hancock jako Sarnowovu vlajkovou loď, až ji vypustí.“

Webster se chystal k odpovědi, ale pak se se zaujatým vý­razem zarazil. Chvíli si pohrával se šálkem od kávy a potom se mu po tváři začal rozlévat široký úsměv.

„Poslyš, na tom může něco být. Panebože, víš jak budou ostatní nižší vlajkoví důstojníci kňučet, když Sarnow obsadí Niké?!“

„To samozřejmě budou, ale o to mi nešlo. Předpokládám, že když dáváš Harringtonové Niké, znamená to, že navzdory svému ,škádlení‘ máš na její schopnosti stejný názor jako já.“