„To určitě, ale zdravotní správa ji nechce postavit do situace, kdy bude holka zase muset dělat rozhodnutí takového druhu, jestli se drží zuby nehty jen z paličatosti. Na jejím úsudku může závist spousta životů - a stavět ji do takové vypjaté situace by bylo naprosto nefér i vůči ni.“

„Souhlasím.“ White Haven se zatahal za spodní ret a pak zavrtěl hlavou. „Ale ona na tom tak není. Je paličatá, to ano, ale není hloupá a myslím, že ani neumí sama sobě něco nalhávat. Kdyby opravdu měla problémy, řekla by to. Kromě toho oba její rodiče jsou lékaři, ne?“

„Ano.“ Websterův hlas dával najevo překvapení, že to White Haven ví. „Její otec dokonce její léčbu vedl. Proč se ptáš?“

„Protože to znamená, že si nejspíš uvědomují možnost problémů stejně jako zdravotní správa, a kdyby se nějaké potíže vyskytly, dotlačili by ji k tomu, aby si nechala pomoci. Lidé, kteří vychovají takovou dceru, také nebudou mít sklon si něco nalhávat. A na rozdíl od Hardinga ji - i její vztahy s tou kočkou - znají od dětských let, ne?“

„To je pravda,“ souhlasil Webster a White Haven pozdvihl jedno obočí, když postřehl drobný úsměv prvního lorda.

„Něco je k smíchu?“ zavrčel a Webster zavrtěl hlavou.

„Ne, ne, mluv dál.“

„Tady už není o čem dál mluvit. Ona je vynikající důstojník, který potřebuje mít zase pod nohama palubu, a pokud si zdravoťáci myslí, že to nezvládne, je to banda hňupů.“ White Ha­ven si pohrdavé odfrkl. „Když o ni mají takovou starost, proč jí nedáte nějaké poklidnější zařazení, aby si na velení znovu zvykala postupně?“

„No, víš, Lucien a já jsme o tom uvažovali,“ protahoval Webster slova, „ale rozhodli jsme se, že to neuděláme.“ White Haven ztuhl a jeho přítel se na něj zpříma díval a potom ho překvapil burácivým smíchem. „Proboha, Hamishi! Ty se ne­cháš tak snadno vodit za nos!“