Alespoň o žádném nikdo nevěděl. Samozřejmě se tu a tam ztratila loď ,z neznámých příčin‘, a jelikož by po poruše kom­penzátoru během zrychlení nezůstal naživu nikdo, kdo by o tom mohl podat zprávu...

Odsunula tu myšlenku stranou, neboť gravitorový klín do­sáhl maximální síly a Oselliová se ozvala: „Maximální bojový výkon, kapitáne.“ Astrogátorka vzhlédla se širokánským úsmě­vem. „Pět jedna pět celých pět g, madam!“

„Skvělé!“ Tentokrát se Honor nedokázala úplně zdržet po­těšeného tónu v hlase, protože to bylo o dvě a půl procenta lepší, než stavitelé odhadovali. Sice to bylo o tři procenta méně, než čeho dosahovala její minulá loď, jenže HMS Neohrožený měl tonáž jenom tři sta tisíc tun.

Znovu stiskla tlačítko.

„Strojovna, komandér Ravicz.“

„Tady je zase kapitán, Ivane. Dole všechno stále zelené?“

„Ano, madam. Sice bych ji nenechával v tomhle režimu moc dlouho—“ Honor přímo slyšela, jak se v Raviczovi sváří uspokojení s profesionální opatrností „—ale ta loď je postavená opravdu dobře.“ Zástupkyně loděnic se při té pokloně široce zazubila a on její úsměv opětoval.