Druhé a třetí divizi eskadry a jejich doprovodu velela komo¬dor Bantonová, zatímco první a čtvrté velel Sarnow, ale jen na papíře. Ve skutečnosti Sarnow pět minut po zahájení cvičení informoval Honor, že on a kapitán Rubenstein, nejvyšší důstoj¬ník 54. divize, právě padli a že velí ona.
To bylo veškeré upozornění, kterého se jí dostalo, ale bylo zjevné, že si to promýšlela předem, protože její rozkazy přichá¬zely bez zaváhání. Pomocí plošin s nadsvětelnou rychlostí přenosu vypátrala lodě Bantonové, rozdělila své síly na dvě divize po dvou lodích, zrychlila na záchytnou rychlost, potom vypnula pohony a přešla do elektronického a gravitického ekvi¬valentu ,tichého chodu‘. Ale u toho nezůstala, protože věděla, že Achilles Bantonové má stejnou schopnost jí vypátrat a sle¬dovat. A protože Honor věděla, že komodor zachytila její zá¬kladní kurz, ještě než omezila své emise, vypustila bezpilotní prostředky elektronického boje naprogramované tak, aby napo¬dobily signaturu pohonu jejího bitevního křižníku, po takovém kurzu, aby se zlomyslnou předvídavostí nalákaly Bantonovou do pozice, kterou si Honor určila.
Komodor na tu vějičku sedla - částečně možná proto, že nečekala, že by někdo při cvičení plýtval sondami v ceně osmi milionů dolarů za kus - a změnila kurz, aby je napadla. Než si uvědomila, co se doopravdy děje, Honor své divize navedla do její blízkosti po čistě balistických drahách, s klíny a bočními štíty do posledního okamžiku vypnutými, a přitom obě stále operovaly nezávisle a okatě přehlížely moudrosti konvenční taktiky. Napadla překvapenou formaci Bantonové ze dvou značně odlišných směrů a svým neortodoxním přístupem využila tradičnější formace Bantonové proti ní samé. Zasypá¬vala její vedoucí lodě palbou ze dvou stran a téměř dvě minuty se skrývala za její vedoucí divizí jako za štítem před odvetnou palbou zadních lodí. A aby to ještě vylepšila, přiměla koman¬déra Chandlerovou přeprogramovat klamné cíle doprovodných lodí tak, aby se těžké křižníky náhle jevily jako bitevní křiž¬níky.