Nu, mají všechny důvody být nesnesitelně domýšliví na sebe i na svého kapitána, pomyslela si Henkeová. Eskadra na sobě během týdne od odletu viceadmirála Parkse tvrdě praco¬vala. Stále se zlepšující hbitost a přesnost její činnosti si už vysloužily pochvalné úsměvy admirála Sarnowa a Niké ne¬mohla vyklouznout z opravárenského doku v lepší čas.
Henkeová nebyla jediným z Honořiných důstojníků, který se doslechl o obavách kapitána Dourneta, že by vynucená ne¬činnost mohla vlajkovou loď vyvést z tempa natolik, aby dělala jeho Agamemnónu ostudu, ale měla lepší postavení než ostat¬ní na to, aby s tím něco udělala. Honor příliš zaměstnávaly záležitosti eskadry, než aby se věnovala běžnému dennímu výcviku na Niké. Navíc tato neustálá činnost ve skutečnosti spadala do rámce odpovědnosti výkonného a všechny ty dlouhé a vyčerpávající hodiny simulací, kterými Henkeová posádku Niké oblažila, se ve včerejším cvičení nádherné vyplatily. Niké Agamemnónu ostudu rozhodně neudělala. Naopak Dournetova loď měla co dělat, aby své družce z divize alespoň z dálky stačila, a Henkeová se už těšila na příští setkání s výkonným důstojníkem Agamemnóna.
Niké při cvičení dosáhla i nejlepších výsledků ve střelbě a ke značnému znechucení její posádky přestřílela Nepřemo¬žitelného kapitána Daumierové o jasných osm procent, ale ani to ještě nebylo to nejlepší. Ne, vzpomínala Henkeová s po¬zvolným úsměvem, to nejlepší přišlo, když admirál Sarnow rozdělil svůj malý operační svaz na poloviny, které měly ope¬rovat proti sobě.