3. krátká vítězná válka

Hamish Alexander přecházel s rukama složenýma za zády sem a tam po své brífingové místnosti na palubě HMS Sfinga, naslou¬chal hlasu ministerského předsedy z komunikátoru a mračil se.
„...a to je zhruba všechno, Hamishi. Co si o tom myslíš?“
„Myslím, Allene, že by ses mě na to neměl ptát,“ opáčil hrabě z White Havenu nedůtklivě. „Podkopáváš Caparelliho autoritu, když po mně chceš, abych se k němu vyjadřoval. Zvlášť když tímhle způsobem obcházíš oficiální kanály.“
„To je mi jasné. Naneštěstí - nebo naštěstí, podle toho, jak se na to kdo dívá - jsi můj nejlepší zdroj nezávislých názorů. Tebe a Willieho znám celé roky. Když se nemohu zeptat tebe, tak koho?“
„Stavíš mé do nepříjemné situace,“ zamumlal White Ha¬ven. „A jestli to Caparelli zjistí, nedivil bych se, kdyby složil funkci.“
„Tohle riziko rád podstoupím.“ Cromartyho hlas ztvrdl. „To, co navrhuje, se velmi blíží zradě spojence, Hamishi, a ty jsi náhodou nejen uznávaný stratég, ale i důstojník, který dobyl Endicott a definitivně uzavřel naše spojenectví s Graysonem. Znáš lidi, kterých se to týká, nejen vojenskou situaci. Řekni mi tedy svůj názor.“
White Haven zaťal zuby, vzdychl a zastavil se. Poznal roz¬kaz, když jej uslyšel, jakkoliv mu byl nepříjemný.
„Dobře, Allene.“ Posadil se do křesla před terminálem, na chvilku se hluboce zamyslel a potom pokrčil rameny. „Myslím, že má pravdu,“ prohlásil a pokřiveně se usmál, když spatřil Cromartyho překvapený výraz.
„Mohl bys to trochu rozvést?“ otázal se vévoda za okamžik.
„Jinými slovy, mám vysvětlit, proč kryji záda člověku, kte¬rého nemám rád?“ White Havenův úsměv se rozšířil a hrabě mávl rukou. „Jestli to vyjde, bude to fungovat přesně tak, jak Caparelli říká - dovolí nám to vyprovokovat první ránu a nej¬spíš je napadnout mnohem větší silou, než očekávají. Také má pravdu, že na Jelcin stejně udeří, a tohle nám poskytuje nej¬lepší šance soustavu udržet. I v nejhorším případě jim přinej¬menším uděláme pěknou díru do útočného svazu, a to je přesně ten druh bitvy, jakou potřebujeme vybojovat. Taková, která nám dává skvělou šanci na jednoznačné vítězství - které by tak brzy po vypuknutí války mělo nesmírný psychologický význam - a způsobí jim velké ztráty, i kdybychom ji prohráli. A pokud jde o Graysoňany, to jsou houževnatí lidé, Allene. Vědí, že se stali terčem v okamžiku, kdy s námi podepsali smlouvu, a stále si myslí, že to za to stálo.“
„Ale udělat to, aniž bychom je varovali...“ Cromarty větu nedořekl, ale bylo na něm vidět, že je z toho velmi nešťastný.
„Já vím,“ zamumlal White Haven a odmlčel se.
„Poslyš,“ řekl po chvíli, „právě jsem dostal několik nápadů. Za prvé bys mohl navrhnout Caparellimu způsob, jak jeho strategii ještě zefektivnit.“ Cromarty se zatvářil tázavě a admirál pokrčil rameny. „Já vím, že jsem měl námitky proti rozptýlení Domovské flotily, ale předpokládejme, že ve stejnou dobu, kdy necháme prosáknout informaci, že oslabujeme Jelcinovu hvězdu, převelíme tři nebo čtyři eskadry z Domovské flotily k D’Orvillovi jako posilu. Když si liďáci budou myslet, že jsme odveleli, řekněme, čtyři eskadry z Jelcinu, zatímco my čtyři eskadry do soustavy přidáme, budou jejich odhady našich sil ošklivé mimo.“
„A co když Domovskou flotilu sledují? Já sice nejsem admi¬rál, ale i já vím, že ani pro obchodní loď není nijak těžké roze¬znat gravitorové pohony tak velkého operačního svazu. Přitom je prakticky jisté, že určitá část ,neutrální‘ obchodní přepravy provádí aktivní špionáž pro Haven.“