Kniha-3. krátká vítězná válka

Nenápadný mužíček v pracovně Roberta Pierra vůbec nevy¬padal jako lidožrout. Oscar Saint-Just byl muž mírných mravů, který nikdy nezvýšil hlas, nepil ani neklel. Měl ženu a dvě roztomilé děti a oblékal se jako drobný úředník.
Byl však prvním podtajemníkem Vnitřní bezpečnosti, zá¬stupcem Constance Palmerové-Levyové, a jeho mírný hlas poslal do zapomnění víc lidí, než on sám dokázal spočítat.
„Předpokládám, že nikdo neví, že jste zde.“ Pierre se za svým stolem pohodlné opřel a tázavě pozvedl obočí se součas¬ným pokynem ruky k prázdnému křeslu.
„Už byste mě mohl znát lépe, Robe,“ opáčil Saint-Just vy¬čítavě.
„V dané chvíli moje víra v lidi pokulhává až někde daleko za rostoucí paranoiou,“ pravil Pierre suše, ale v jeho tónu pro¬bleskl i náznak humoru a Saint-Just se usmál.
„Pochopitelně, pochopitelně,“ zamumlal. Opřel se a přehodil si jednu nohu přes druhou. „Pozval jste mě sem, předpoklá¬dám, abyste mi řekl, že věci pokračují víceméně podle plánu?“
„Podstatně více než méně. Komodor Danton provezl zbraně a raketoplány přesně podle plánu.“
„Skvěle!“ Saint-Just si dopřál další úsměv a potom naklonil hlavu ke straně. „A lidé, kteří je budou obsluhovat?“
„Cordelia Ransomová vyhledala buňky UOP, které potře¬bujeme, a vyčlenila je z normální struktury UOP. Momentálně je nechává procházet simulace, ale nehodlám jim vydávat žád¬ný skutečný materiál, dokud nebude těsné před akcí.“
„A chápe Ransomová nezbytnost, ehm, určité čistky? Její složka na VB nasvědčuje tomu, že je upřímné oddaná, Robe. Nebudeme muset zahrnout do čistky i ji?“
„Ne.“ Pierre zavrtěl hlavou a sevřel ústa. Některé nezbyt¬nosti jeho vlastního plánu jej znechucovaly. „Ona chápe, jak to musí fungovat, a jak říkáte, je oddaná. Bude ochotná přinášet oběti, aby to vyšlo, jenom se bojím, že jí za to budeme muset dát ministerstvo financí.“
„S tím se dokážu smířit,“ řekl Saint-Just.
„Já také - alespoň tak dlouho, dokud bude chápat potřebu postupného vývoje, a tu, myslím, chápe.“
„Pokud jste spokojen vy, pak já také.“ Saint-Just si zamyš¬leně přejel ukazováčkem po horním rtu. „A Constance?“
„Tahle část plánu se chystá právě teď - opět díky Cordelii,“ usmál se Pierre. „Ale ani nemusela nikoho příliš zpracovávat. Ústřední akční výbor UOP po tom nápadu skočil bez ohledu na krizi. Obávám se, že si u nich Constance po Frankelově vraždě příliš velkou popularitu nezískala.“
„Ani já ne,“ poznamenal Saint-Just klidně. „Doufám, že se v návalu nadšení nepokusí zabít dvě mouchy jednou ranou.“
„Kdybych si myslel, že by se k něčemu takovému mohlo schylovat, osobně bych zasáhl.“ Pierre zavrtěl hlavou. „Ne, Cordelia zdůrazňuje, že ,úderným oddílům VB‘ - to jest vám, Oscare – ‚je třeba poskytnout čas na to, aby si uvědomily vý¬strahu, kterou jim Lid dal’. Víte, agitace a propaganda jí jdou docela dobře. Možná bychom ji měli přemluvit, aby vzala ve¬řejnou informovanost místo financí.“
„Politické šachy nechám na vás. Já rozumím bezpečnostní práci a taktice, zato politika...“ Saint-Just pokrčil rameny a roz¬hodil rukama a Pierre vycenil zuby.
„Politika, tak jak se v Lidové republice provozovala, se brzy dost drasticky změní, Oscare. Myslím si, že v dohledné bu¬doucnosti pochopíte nová pravidla mnohem lépe, než by to vůbec kdy dokázal prezident Harris.“

Kevin Usher se tiše sunul po střeše věžáku Rochelle. Když uslyšel, že se za ním vydal zbytek jeho týmu, mimovolně se¬bou škubl. Obraz v jeho noktovizoru dodával temeni věžáku chvějivě surrealistický vzhled, ale Usher prodělal dost dlouhý výcvik v jeho používání na to, aby mu to vadilo. Starosti mu dělal nevítaný - avšak nevyhnutelný - šramot, který dělali ostatní.
Obešel poslední komín větrací šachty a zahleděl se na ote¬vřené prostranství před sebou a na okraj střechy věžáku. Oble¬čením mu škubal vítr, a to byl další důvod ke starostem. Hlavní plán úniku předpokládal volný seskok ze střechy s antigravitačními popruhy, ale takový vítr by je mohl srazit proti stěně věžáku...
Odsunul tu myšlenku stranou a vytáhl z pouzdra pistoli. Lidová námořní pěchota ho během povinné vojenské služby vycvičila dobře, a když vyhlížel člověka z VB, který hlídal tuto konkrétní střechu, měl z pulzeru v ruce příjemný a známý pocit. Tenhle úkol se mu obzvlášť nelíbil, nicméně UOP si při téhle operaci nemohla dovolit žádné svědky.
Tamhle. Usherův posílený zrak našel cíl, muž poklekl na jedno koleno a učebnicovým stylem si opřel vojenskou zbraň s dlouhou hlavní o předloktí druhé ruky. Ustálil obraz v hle¬dáčku přesně tak, jak ho to instruktoři před deseti lety učili, a stiskl spoušť.
Pětiranná dávka nevýbušných šipek prolétla mužem od VB v gejzíru krve. Neměl ani čas vykřiknout a Usher spokojeně zamručel, zatímco se sunul dál po střeše, pulzer v obouručním bojovém sevření, rozhlížel se ze strany na stranu. Podle brífingu tu sice měla být jen jedna hlídka, avšak Usher už viděl příliš mnoho operací zmařených v důsledku nesprávných infor¬mací, než aby se na to spoléhal.
Tentokrát se však zdálo, že se nemýlili, a tak mávnutím ruky přivolal ostatní. Pak přistoupil k okraji střechy, aby zkon¬troloval výhled. Perfektní, pomyslel si a obrátil se, aby se podíval, jak se zařizuje zbytek týmu.
Dva lidé z obsluhy Viperů poklekli na střechu. Ozvalo se krátké bouchnutí nastřelovací pistole, která přibila nohy pod¬stavce odpalovacího zařízení k zemi. Dva další lidé už namon¬tovali na trojnožku tubus výmetnice a naváděcí jednotku. Ruce velitelky obsluhy se jen míhaly po elektronickém záznamníku, s jehož pomocí prováděla autotest prvního ptáčka. Když za¬blikala světélka menší poruchy, zavrtěla hlavou a dala střelu stranou; spokojeně přikývla, když druhý ptáček testem prošel. Usher se vrátil ke svým odpovědnostem a mávnutím ruky poslal svůj tříčlenný hlídkový tým do stanovených pozic na obvodu. Dalším pokynem ruky k sobě přivolal pozorovatelku a ukázal na věžák na opačné straně zeleného pásu.
„Dej si pozor, abys zaměřila správnou díru,“ řekl tiše a že¬na přikývla. Vyvolala si na noktovizoru nákres budovy a za současných drobných pohybů hlavy sesouhlasila jeho obrysy s obrysem věžáku, až se polohový kurzor rozblikal přímo na jednom výletovém otvoru.
„Mám to,“ zamumlala. „Zkontrolováno, potvrzeno.“ „Tak si odpočiň. Měla by tam být ještě asi deset minut, ale možná se zpozdí.“
Žena znovu přikývla, odložila puškový laserový značkovač na parapet střechy a usadila se na zemi.
Usher věnoval další pohled obsluze Viperů. Byli připravení a nacházeli se dost daleko od okraje střechy na to, aby je při zběžném pohledu nebylo vidět. Jediné nebezpečí nyní pochá¬zelo od přelétajících strojů, a k tomu by nemělo dojít, jestli jsou jejich údaje o vzdušných hlídkách stejně přesné jako ostat¬ní informace. Jestli.
Potichu obešel svůj úsek, potom si našel koutek, kde nebyl vystaven přímému náporu větru, ale který mu skýtal volný výhled, usadil se tam a čekal.

„Takže to by bylo asi tak všechno - pokud si nevzpomenete na něco jiného, na co bychom se měli podívat, Oscare?“
Saint-Just zavrtěl hlavou a Constance Palmerová-Levyová vstala. Její štáb ji s očividnou úlevou napodobil. Jen málokdo z nich sdílel její vášeň pro pozdní noční strategické porady, nicméně když šéfka VB někoho vyzvala, aby zůstal déle, do¬tyčný se nevzpíral.