3. krátká vítězná válka

Navzdory noční hodině vešel admirál Parnell do operačního sálu základny DuQuesne svižně. Nikdo by při pohledu na něj neuhodl, že spal necelé tři hodiny, avšak Parnell sám si byl ostře vědom své únavy. Zauvažoval - už zase - že si vezme stimulační tabletku, jenže když to udělá, už neusne. Raději napřed zkusí, co dokáže horká káva.
Komodor Perot už tam byl, a když vstoupil jeho šéf, rychle se otočil se záznamníkem zastrčeným v podpaždí.
„Doufám, že je to důležité, Russelle.“ Parnellův tón zněl žertovně jen napůl a Perot přikývl.
„Já vím, pane. Kdybych si nemyslel, že je, neobtěžoval bych vás.“ Perot mluvil klidně, ale pokynul hlavou ke straně, aby pozval admirála do jedné z brífingových místností pro přísně tajné porady, a Parnell překvapeně pozvedl obočí dříve, než se stačil ovládnout.
Perot za nimi zavřel dveře a uťal tak mumlavý šum operač¬ního sálu. Pak naťukal na záznamníku složitý kód hesla a otiskl palec na skener. Displej poslušně ožil a Perot podal záznamník beze slova admirálovi.
Parnell se při pohledu na hlavičku diplomatického sboru zamračil, potom si přečetl text a ztuhl. Klesl do křesla a jak znovu zvolna přejížděl pohledem stručné věty, cítil, že mu z mozku odplouvají závoje únavy.
„Bože můj, pane, oni to udělali,“ ozval se Perot tiše.
„Možná,“ odvětil Parnell opatrněji, nicméně i u něj se s opa¬trností svářilo nadšení. Odložil záznamník na stůl a pohladil si spánky. „Jak spolehlivý je ten zdroj velvyslance Gowana?“
„Za informace ze žádného výzvědného zdroje se nelze ab¬solutně zaručit, pane, ale zatím všechno, co nám tenhle zdroj poskytl, sedělo a—“
„Což může znamenat, že o něm vědí a pěstují si jej, aby na nás ušili nějakou velkou boudu,“ přerušil ho Parnell suše.
„To je věčný problém se špiony, pane,“ přisvědčil Perot. „V tomto případě ovšem několik dalších zdrojů jeho informace potvrzuje.“ Parnell zvedl obočí a Perot pokrčil rameny. „Když přeskočíte na další stránku za velvyslancovou depeší, uvidíte, že oba odřady Domovské flotily, o nichž se zmiňuje zpráva prvního zdroje, odlétly téměř přesně podle časového rozvrhu, který nám předal, a směr jejich letu souhlasí s jeho verzí jejich rozkazů. Gowan měl také den nebo dva na to, aby zpracoval i ostatní své kontakty, a mezi personálem námořnictva se na¬šlo pár takových, kteří si pouštěli pusu na špacír. Tři z jeho lidí - dva číšníci a jeden holič, všichni na Héfaistu - ohlásili, že zaslechli, jak si zákazníci stěžují, že mají být převeleni do Grendelsbane.“
„Jací zákazníci?“ zeptal se Parnell se zájmem.
„Mužstvo a poddůstojníci, pane - nikoliv důstojníci. A by¬li to stálí zákazníci.“ Perot zavrtěl hlavou. „Rozhodně nebyli nastrčeni jen pro tuto příležitost, takže pokud se nechceme domnívat, že manťáci odhalili celou Gowanovu síť a že jejich rozvědka přesně věděla, koho nechat před kým žvanit...“ Ná¬čelník štábu se s pokrčením ramen odmlčel.
„Hm.“ Parnell se zadíval zase dolů na záznamník. Toužil uvěřit, a současně se svými touhami bojoval. Kdyby tak byli schopni rozšířit síť Argus i do Jelcinu! Jenže na to nebylo dost času - i kdyby to nevylučovala rušná aktivita v otevřeném ves¬míru v okolí Jelcinu. Zdálo se, že Graysoňané dychtí roztavit pro účely svých orbitálních i planetárních projektů všechny asteroidy do posledního, a rozvědka námořnictva usoudila, že je příliš pravděpodobné, že by zakopli o některou ze senzo¬rových plošin, i kdyby byla sebevíc maskovaná. Tím by ovšem celá operace Argus přišla vniveč.