3. krátká vítězná válka

„Uděláme to,“ řekl Rollins prostě. Holcombe přikývl na souhlas a Čchin si viditelné oddechla, že o tom nemusí rozho¬dovat ona.
„Počkáme, co uslyšíme od ostatních sítí, pane?“ zeptal se Holcombe. Čchin neřekla nic, ale okamžité, instinktivně za¬vrtěla hlavou a Rollins v tom s ní byl zajedno.
„Ne.“ Zvedl se z křesla. „Čekáním bychom ztratili dalších šest nebo sedm dní, a jestli se do toho máme pustit, nemáme času nazbyt.“
„Ano, pane.“
Admirál chviličku přecházel sem a tam a usilovně přemýš¬lel, a potom přikývl.
„Chci, aby operační svaz byl připraven vyrazit za čtyřiadva¬cet hodin, Ede. Pošlete kurýra do Barnettu, aby zpravil admirála Parnella o našich záměrech. Měl by se tam dostat dříve, než odtamtud odletí Coastworth, takže tomu dejte pokyn, aby se s námi setkal v Hancocku. Zkonsolidujeme síly a společně vyrazíme proti Zanzibaru. Potom můžeme pokračovat dobytím Yoriku nebo Alizonu. Tou dobou už nejspíš také nasbíráme dost výzvědných informací, abychom věděli, kam Parks letěl a jak rozmístil síly.“
„Ano, pane.“
„Admirále Čchin, vaši eskadru pověřím, aby před vstupem hlavních sil do Hancocku provedla průzkum bojem.“ Čchin přikývla, nikoliv však bez překvapení: její dreadnoughty ne¬byly tak silné jako ostatní bojové eskadry.
„Nepřišel jsem o rozum, admirále,“ opáčil Rollins suše. „Va¬še lodě jsou lehčí, ale na to, aby se vypořádaly s bitevními křižníky, bohatě stačí. Když už nemůžeme dostat nic většího, chci jich alespoň vyřídit co nejvíc, než uprchnou. A pokud tam na nás čeká něco ošklivého, dokážete nabrat vyšší zrych¬lení než superdreadnoughty.“
Stručně řečeno se z případné šlamastyky dostanou rychleji než ostatní jeho lodě, pomyslel si, a když Čchin přikyvovala, spatřil v jejích očích pochopení.
„A bitevní křižníky admirála Westa, pane?“ otázala se.
„Přidělíme vám je, ale nenechávejte je letět příliš daleko před sebou. Jeho eskadra nemá plný stav, takže by neměla sama začínat boj - nechci, aby se zapletl s mantichorskou převahou tři ku dvěma, zatímco vy budete příliš daleko, abyste mu mohla pomoci.“
„Rozumím, pane.“
„Dobrá.“ Rollins si vrazil ruce zpátky do kapes. Pohupoval se na patách, díval se do holosféry a ve tváři měl tvrdý výraz.
„No nic,“ řekl nakonec, „pustíme se do toho. Musíme ještě vyřešit spoustu detailů, než vyrazíme.“
Všichni tři důstojníci se obrátili k odchodu a nechali za sebou zapnutý holotank, v jehož hlubinách tiše zářil prázdný a klidný obraz soustavy Hancock.