3. krátká vítězná válka

„Komunikační laser? Od koho?“
„To je právě to, skippere.“ Prsty taktického důstojníka přesměrovávaly taktické senzory, zatímco mluvila. „Nic nevidím. Jestli je to komunikační laser, má strašně malý výkon a chytám jen občasný únik.“
„Je přerušovaný?“ Tribecovo obočí se naježilo a taktický důstojník přikývla.
„Už to mám také, pane,“ oznámil spojovací důstojník. „Nula osm osm.“ Zamračil se a pečlivě nastavil reostat. „Je to jedno¬značně komunikační laser. Chytáme jen jeho okraj. Kdybych měl hádat, řekl bych, že má nějakou mouchu ve směrovacím systému. Ne velkou - paprsek sebou jen maličko poškubává - ale stačí to, aby opakovaně lízl nás. Je také kódovaný... a ten kód nepoznávám.“
„Cože?“ Tribeca se zvedl z křesla a rychle se přesunul k tak¬tickému úseku. „Vy tam nic nevidíte, Becky?“
„Ne, pane. Ať už je to, co chce, pracuje to v tichém chodu a na pasivní senzory to je daleko. Mám přejít na aktivní?“
„Počkejte.“ Tribeca se zuřivě podrbal v obočí a na cvičení úplně zapomněl. Šíp se nacházel více než deset světelných mi¬nut od nejbližšího vyššího důstojníka. Když se bude snažit pře¬sunout odpovědnost výš, dá tomu, kdo je na druhém konci toho laseru, nejméně dvacet minut na to, aby odplul z dosahu aktivních senzorů, než se dočká nějakých rozkazů, a neměl po¬nětí, jaký ten bubák může mít vektor. Ale věděl, že to není Mantichořan - jinak by Hal dokázal identifikovat jeho kód.
Klesl zpátky do velitelského křesla a stiskl tlačítko.
„Strojovna, poručík Riceman,“ ozvalo se.
„Rici, tady je kapitán. Chystáme se na bojová stanoviště.“ Zaslechl, jak se někdo za ním na můstku ostře nadechl, ale nevšímal si toho. „Zapomeňte na cvičení. Za jak dlouho do¬kážete vztyčit klín naostro?“
„Osmdesát sekund a máte pod kotlem zatopeno, skippere,“ řekl Riceman nevzrušeně a Tribeca přikývl.
„Takže se připravte,“ řekl a pohlédl zpátky na taktického důstojníka. „Chci, abyste na můj povel svolala posádku na bo¬jová stanoviště, Becky, ale řízení palby a senzory nechtě zatím jen v pohotovosti. Ať už je to, co chce, je to na dosah komuni¬kačního laseru. Může to tedy být i v dostřelu energetických zbraní, takže nechci žádné aktivní emise, dokud nenaběhnou štíty a klín. Rozumíte?“
„Ano, pane. A co Útok, pane? Bez klínu bude snadný cíl, jestli po něm někdo vystřelí.“
„To ano, jenže kdyby ten někdo věděl, že jsme tady, přede¬vším by vůbec nevysílal, takže si myslím, že ani oni nás nemají na pasivních. Jestli se nepletu, bude mít plné ruce práce s na¬šimi mohutnými a hlučnými emisemi a nevšimne si Útoku dříve, než si tam spočítají, že se něco děje a vztyčí klín. Ale pro všechny případy, Hale,“ ohlédl se po spojovacím důstoj¬níkovi, „jakmile vztyčíme klín, navaž s ním laserové spojení a vyhlaš jim bojovou pohotovost.“
„Rozkaz, pane.“
„Dobrá, Becky. Na bojová stanoviště!“

„Kontakt!“ vykřikl taktický důstojník Alexandra, který zuřivě bušil do kláves na svém pultu. „Mám gravitorový klín, směr jedna tři šest na nula devět dva!“ „Manťácký torpédoborec osm¬náct milionů kiláků daleko, kapitáne!“
„Do hajzlu!“ Komandér Trentová uhodila pěstí do boční opěrky velitelského křesla. „Na bojová stanoviště, ale nepře¬cházet na aktivní režim! Potvrďte!“
„Nepřecházet na aktivní režim, rozkaz,“ potvrdil příjem roz¬kazu taktický důstojník současné s tím, jak se palec Jásira Ravena zabodl do tlačítka poplachového nástupu na bojová stanoviště. Zůstat v pasivním režimu znamenalo, že křižník nemůže vztyčit gravitorový klín a štíty, ale bylo alespoň vzdá¬leně možné, že ještě nebyli odhaleni, a—
„Radarový impulz!“ štěkl taktický do vytí poplachu. „Našli nás, madam!“ Odmlčel se a vzápětí vykřikl znovu: „Zjištěn druhý pohonný zdroj! Dva torpédoborce osmnáct milionů kilá¬ků daleko!“
Trentová spolkla další zaklení. V téhle vzdálenosti a směru mohli manťáci mít jen jediný důvod, proč tak náhle spustili pohon. Zatracená smůla! Proč, sakra, museli číhat zrovna tam, kde je zasáhl její komunikační paprsek?!
„Změna vektoru,“ oznámil taktický stísněným hlasem. „Pře¬cházejí na střetný kurz, madam. Zrychlení pět dva nula g.“
„Vztyčit klín.“ Trentová se obrátila na svého astrogátora. „Vypočtěte přechod, Jackie, a ihned po průchodu stěnou hyperpásma proveďte náhodnou změnu vektoru. Chci odsud vypad¬nout, hned jak naskočí generátory.“
„Rozkaz, madam. Zadávám údaje.“
„Gravitory na jmenovité úrovni, kapitáne!“
„Kormidelníku, otočte nás od nich. Přejděte na hladinu jedna dva pět a skloňte loď na levobok.“
„Rozkaz, madam. Přecházím na hladinu jedna dva pět a klo¬ním na levobok.“
Trentová se obrátila zpátky ke svému displeji a zahleděla se na zářivé tečky mantichorských torpédoborců. Sotva světel¬ná minuta; měla je přímo před nosem. Byly sice příliš daleko, než aby ji mohly napadnout - i za předpokladu, že dokázali třídu její lodě dostatečně jistě identifikovat jako nepřátelskou - ale k tomu nejhoršímu už stejně došlo.
Přiměla se opřít, sevřela ústa a zabubnovala prsty do opě¬rek. Tohle si ošklivě vypije, a ať už to skončí jakkoliv, všechny průsery v galaxii se jí brzy sesypou přímo na hlavu.

„Přešel na aktivní režim,“ ohlásila Tribekovi taktický důstojník, hlas téměř omámený silnými emocemi. „Vypadá to na lehký křižník třídy Dobyvatel, pane. Zatáčí směrem od nás.“
„Nějaká šance jej napadnout?“ V Tribekově hlasu se ozý¬vala spíš naděje než očekávání a žena zavrtěla hlavou.
„Je mi líto, pane, neužijeme si. Je daleko za dostřelem říze¬ných střel a obrací se na bok, aby nám nastavil spodní pás.“ „Sakra,“ zamumlal komandér. Sledoval svůj displej a ne¬všímal si zmatených otázek, které na něj z komunikátoru chrlil kapitán Útoku, zatímco liďácká loď se mu stále vzdalovala. Nabírala také rychlost a takhle daleko...
Gravitorový zdroj zmizel v zajiskření hyperprostorové sto¬py a Tribeca nespokojeně zamručel. Tak to by bylo k jeho stí¬hání.
„Zrušit akceleraci, kormidelníku.“ Zasunul se hlouběji do čalouněného křesla a mozek mu pracoval o závod. „Hale, po¬šlete zprávu o kontaktu kapitánu Edwardsovi se všemi údaji od Becky. Kopii pošlete admirálu Parksovi.“ „Rozkaz, pane.“
Výtah na můstku se se zasyčením otevřel, aby dovnitř vpus¬til výkonného důstojníka ve skafandru. Ten se na můstku vy¬jímal nepatřičně, protože službu konající hlídka neměla čas se převléci, a Tribeca se kysele ušklíbl, když si všiml, že výkonný má přes ruku přehozený jeho skafandr.
„Díky, Frede, ale myslím, že už je po všem.“ „Po čem všem?“ dožadoval se výkonný rozhořčeně vy¬světlení. „Doufám, skippere, že si uvědomujete, že jsme právě pokazili celé cvičení!“
„Já vím, já vím.“ Tribeca vstal a přešel znovu k taktickému úseku, aby se podíval na záznam celého toho bizarního inci¬dentu. „Co si o tom myslíte, Becky?“
„Nu,“ taktický důstojník se opřela a poškrábala se na nose, „jediná věc, kterou vám mohu říct jistě, pane, je, že byl příliš daleko, než aby mohl na palubních senzorech zachytit něco z vnitřní části soustavy. Když k tomu připojíte skutečnost, že s něčím komunikoval laserem...“ Pokrčila rameny.
„Jak by ale, sakra, mohli mít...“ Tribeca zavrtěl hlavou. Ne¬dokázal uvěřit, že by liďáci měli nějaký typ maskovaných sys¬témů, které by senzory RMN nedokázaly odhalit. Jenže jak Becky říkala, ten křižník s něčím komunikoval. A protože jeho senzory stále nic neukazovaly, hmatatelné důkazy říkaly, že mají mnohem lepší technologii maskování, než rozvědka vůbec tušila.
„Kormidelníku,“ řekl s pohledem stále upřeným na taktický displej, „zaveďte nás zpátky tam, kde jsme byli, když jsme zachytili první signál, a potom přejděte na nula osm osm. Leťte pomalu, abychom něco nepřehlédli.“
„Rozkaz pane. Zpáteční kurz.“
„Dobře.“ Zlehka položil ruku taktickému důstojníkovi na rameno. „Jestli tam opravdu něco je, půjde to sakra těžko za¬chytit, Becky. Nezkoušejte dělat žádné předpoklady o schop¬nostech liďáckých systémů. Myslete si, že to je někdo z našich, kdo nechce, abychom ho našli, a potom ho najděte.“
„Rozkaz, skippere. Jestli tam něco je, najdu to,“ slíbila a on jí stiskl rameno.
„Skippere, mohl byste mi, prosím vás, prozradit, co se to děje?“ žadonil jeho výkonný a Tribeca se navzdory svému na¬pětí zašklebil, když kapitán Útoku, dosud reptající přes inter¬kom, položil jako ozvěnou tutéž otázku. Potom zvážněl.
„Pojďte do brífingové místnosti, Frede.“ Vzdychl. „Mohu to docela dobře vysvětlit vám a komandéru Fargovi najednou.“

3. krátká vítězná válka

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
„Stále nic.“
Sir Yancey Parks znovu obešel rychlým krokem svůj vlajko¬vý můstek a členové jeho štábu se horlivě věnovali rutinním úkolům, aby se mu náhodou nepřipletli do cesty. Všichni kromě komodora Capry, který admirála pozoroval s pečlivé bezbar¬vým výrazem.
„Nesnáším čekání na to, co udělá ten druhý,“ soptil Parks.
„Nejspíš právě proto to dělají, pane,“ opáčil Capra klidným hlasem. Parks si odfrkl.
„Samozřejmě, že ano! Jenomže ani to, že to vím, mi situaci bohužel nijak neulehčuje.“ Parks přestal rázovat sem a tam a upřel pohled do holosféry. CIC ji přepnulo na astrografický režim, a tak ukazovala řídce rozeseté hvězdy v jeho oblasti velení a poslední údaje o spřátelených i nepřátelských silách. Admirál hněvivě pohodil bradou k světelné tečce Seafordu devět.
„Ten parchant přesné ví, co má v plánu,“ řekl hlasem ztlu¬meným tak, aby ho slyšel jenom komodor Capra. „Ví, kdy se chce dát do pohybu, kdy to hodlá udělat a jak to hodlá provést, a jediné co vím já, je, že ze všech těch věcí nevím ani jednu.“
Znovu zmlkl, hryzal si ret a pálila ho žáha. Začínal zjišťo¬vat, že štábní a polní cvičení, při kterých není v sázce víc než jeho pověst a kariéra, jsou jedna věc, zatímco skutečné operace jsou něco úplně jiného - jde při nich o život, a to nejen váš, ale i vašich posádek a dost možná i vašeho království.
Byl to nepříjemný objev... a přiměl ho pochybovat o vlast¬ních schopnostech.
Vzdychl a silou vůle se donutil uvolnit napjaté svalstvo. Potom se obrátil, aby pohlédl Caprovi přímo do očí.
„Měl Sarnow pravdu?“ zeptal se a komodor nejistě pokrčil rameny.
„Můj názor znáte, pane. Zneklidňuje mě, že Hancock zůstal tak oslabený, ale jestli máme zaujmout ofenzivní nebo defen¬zivní postavení...“ Znovu pokrčil rameny, tentokrát téměř bez¬mocně. „Prostě nevím, pane. Nejspíš i na mne už doléhá to čekání.“
„Ale začínáte si myslet, že měl pravdu, je to tak?“ naléhal Parks. Komodor sklopil oči, potom se zhluboka nadechl a při¬kývl.
Parks sevřel ústa, obrátil se zády ke sféře a založil ruce za zády.
„Kdyby mě někdo potřeboval, Vincente, budu ve své ubi¬kaci,“ řekl tiše a pomalu odešel z můstku.

PNS Alexandr se na další obhlídce družic Argus zvolna sunul po vnějším okraji soustavy Yorik. S ohledem na síly, které zde manťáci normálně udržovali, to měla být běžná rutina, jenomže taktický displej Alexandra teď rudě plál gravitorovými zdroji a kapitán na něj užasle poulila oči.
„Co to, sakra, je, Leo?“ zeptala se komandér Trentová svého taktického důstojníka.
„Nemám nejmenší tušení, madam,“ odpověděl taktický důstojník upřímně. „Vypadá to jako hlídky kolem operačního svazu, ale překvapuje mě, co dělají tady. Něco takového bych spíš čekal u Hancocku.“
„I já,“ opáčila Trentová kysele a ohlédla se po komandér-poručíku Ravenovi. Její výkonný měl právě službu důstojníka hlídky a seděl ve velitelském křesle uprostřed můstku, ale vě¬noval pozornost spíš kapitánovi než displejům.
„Co si o tom myslíte, Jásire?“ zeptala se ho a on jen bez¬radně pokrčil rameny.
„Myslím, že bychom měli raději přerušit sběr dat, madam,“ odpověděl opatrným tónem člověka, který dobře věděl, co tohle rozhodnutí bude znamenat pro jejich kariéry. „Je tu příliš velký provoz a operují velmi energicky. Stačí, aby se jeden z nich vyskytl na špatném místě...“
Zašklebil se a Trentová přikývla. Raven měl pravdu. Jenže přítomnost tolika manťáckých lodí naznačovala, že se v Yoriku děje něco neobvyklého, a proto pro ně byly údaje ze sítě Argus ještě důležitější. A přesně to si budou myslet i u případného vyšetřovacího soudu.
Opřela se jedním ramenem o kryt taktického displeje, za¬vřela oči a přemýšlela. Alexandru hrozí minimální riziko; nacházeli se stále vně hyperlimitu a gravitorový klín mohli vztyčit za necelé dvě minuty. Hypergenerátorům by to trvalo o něco déle - stopa po pohotovostním přechodovém poli byla jednoduše příliš silná, než aby se včas rozptýlila - nicméně Alexandr stále mohl zmizet dříve, než by se cokoliv dostalo tak blízko, aby mu to mohlo ublížit. Ne, riziko hrozilo přede¬vším samotné síti Argus. Kdyby byli odhaleni, manťáci by se jistě divili, proč lehký křižník PN čenichá takhle daleko od centra soustavy. A pokud by je něco přimělo k aktivnímu hledá¬ní, ani maskovací systémy solariánské výroby by nedokázaly plošiny spolehlivě ochránit.
„Budeme v operaci pokračovat,“ řekla konečně. „Beztak nemůžeme vztyčit klín, aniž bychom riskovali odhalení, takže jsme nuceni letět dál. Ale chci, aby lidé u senzorů měli oči na stopkách. Jestli bude v oblasti přenosu třeba jen náznak něčí přítomnosti, sběr dat přerušíme.“

Komandér Tribeca se pohodlně uvelebil ve svém velitelském křesle, a zatímco pozoroval displeje, v duchu se pochechtával a dělal dlouhý nos na kapitána sira Rolanda T. Edwardse.
HMS Šíp a dva další torpédoborce z téže divize dostaly pro toto cvičení roli útočníků a právě v tomto okamžiku Šíp a Útok pilně předstíraly, že jsou jen prázdnými děrami ve ves¬mírném prostoru, zatímco je zbytek flotily hledal. Všechny systémy byly staženy na nezbytné minimum, zatímco pasivní senzory sledovaly zbývajících devět torpédoborců a lehký křižník, který se za nimi valil v roli ,obchodní lodě‘. Za několik hodin se celý ,konvoj‘ dostane na dostřel řízených střel a sen¬zory všech těch torpédoborců byly zaměřené naprosto špatným směrem. Na oficiálním vyhodnocení výsledků se bude pár lidí ošklivě stydět, pomyslel si škodolibě.
Bylo pochopitelné vždycky možné, že se některá z dalších plechovek pro jistotu zaměří i na druhou stranu a podívá se směrem k němu, ale i tak bylo nepravděpodobné, že ho zpozo¬rují. Kdyby ho zpozorovali, musel by se dát na útěk s maxi¬málním zrychlením a doufat ve štěstí, ale to byl scénář až pro ten nejhorší případ a nevypadalo to, že by na něj došlo. Kapitán Edwards očividně usoudil, že se Tribeca se nachází po jeho vnější straně, a on mu v tom malinko pomohl. Někde tam vzadu se nacházela Léčka, třetí torpédoborec Tribekovy divize, která záměrně nechávala uniknout pečlivě zvolené úryvky falešné komunikace divize, takže byl Edwards určitě přesvědčen, že zaměřil polohu celé divize.
Tribeca se při tom pomyšlení potichu ušklíbl. Edwards je nadutý pitomec. Ani ho nenapadne, že by ho někdo mohl přechytračit, a—
„Promiňte, skippere, ale právě jsem zachytila něco zvlášt¬ního. Jako... Už je to tu zase.“
„Cože?“ Tribeca otočil křeslo ke svému taktickému důstoj¬níkovi a svraštil obočí. „Co je tam, Becky?“
„Nevím, pane. Je to jako...“ Nechala hlas vyznít do neurčita, zavrtěla hlavou a podívala se na spojovacího důstojníka. „Hale, zaměř nula osm nula na jedna dva nula. Myslím, že je to ko¬munikační laser.“
„Pracuji na tom,“ odpověděl spojovací důstojník a Tribeca se zamračil ještě víc.

3. krátká vítězná válka

„Uděláme to,“ řekl Rollins prostě. Holcombe přikývl na souhlas a Čchin si viditelné oddechla, že o tom nemusí rozho¬dovat ona.
„Počkáme, co uslyšíme od ostatních sítí, pane?“ zeptal se Holcombe. Čchin neřekla nic, ale okamžité, instinktivně za¬vrtěla hlavou a Rollins v tom s ní byl zajedno.
„Ne.“ Zvedl se z křesla. „Čekáním bychom ztratili dalších šest nebo sedm dní, a jestli se do toho máme pustit, nemáme času nazbyt.“
„Ano, pane.“
Admirál chviličku přecházel sem a tam a usilovně přemýš¬lel, a potom přikývl.
„Chci, aby operační svaz byl připraven vyrazit za čtyřiadva¬cet hodin, Ede. Pošlete kurýra do Barnettu, aby zpravil admirála Parnella o našich záměrech. Měl by se tam dostat dříve, než odtamtud odletí Coastworth, takže tomu dejte pokyn, aby se s námi setkal v Hancocku. Zkonsolidujeme síly a společně vyrazíme proti Zanzibaru. Potom můžeme pokračovat dobytím Yoriku nebo Alizonu. Tou dobou už nejspíš také nasbíráme dost výzvědných informací, abychom věděli, kam Parks letěl a jak rozmístil síly.“
„Ano, pane.“
„Admirále Čchin, vaši eskadru pověřím, aby před vstupem hlavních sil do Hancocku provedla průzkum bojem.“ Čchin přikývla, nikoliv však bez překvapení: její dreadnoughty ne¬byly tak silné jako ostatní bojové eskadry.
„Nepřišel jsem o rozum, admirále,“ opáčil Rollins suše. „Va¬še lodě jsou lehčí, ale na to, aby se vypořádaly s bitevními křižníky, bohatě stačí. Když už nemůžeme dostat nic většího, chci jich alespoň vyřídit co nejvíc, než uprchnou. A pokud tam na nás čeká něco ošklivého, dokážete nabrat vyšší zrych¬lení než superdreadnoughty.“
Stručně řečeno se z případné šlamastyky dostanou rychleji než ostatní jeho lodě, pomyslel si, a když Čchin přikyvovala, spatřil v jejích očích pochopení.
„A bitevní křižníky admirála Westa, pane?“ otázala se.
„Přidělíme vám je, ale nenechávejte je letět příliš daleko před sebou. Jeho eskadra nemá plný stav, takže by neměla sama začínat boj - nechci, aby se zapletl s mantichorskou převahou tři ku dvěma, zatímco vy budete příliš daleko, abyste mu mohla pomoci.“
„Rozumím, pane.“
„Dobrá.“ Rollins si vrazil ruce zpátky do kapes. Pohupoval se na patách, díval se do holosféry a ve tváři měl tvrdý výraz.
„No nic,“ řekl nakonec, „pustíme se do toho. Musíme ještě vyřešit spoustu detailů, než vyrazíme.“
Všichni tři důstojníci se obrátili k odchodu a nechali za sebou zapnutý holotank, v jehož hlubinách tiše zářil prázdný a klidný obraz soustavy Hancock.

3. krátká vítězná válka

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
„Díky Bohu.“
Komandér Ogilve si konečně oddechl, když se PNS Napo¬leon vynořil z hyperprostoru a před ním zazářila hvězda sou¬stavy Seaford devět. Přísně vzato z toho byli venku už od chvíle, kdy do hyperprostoru vstoupili, avšak spánek mu kazily noční můry, v nichž se mu zjevovaly různé katastrofy, které mu mohly zabránit doručit údaje.
Pohlédl na svého spojovacího důstojníka.
„Zaznamenejte zprávu s nejvyšší naléhavostí pro admirála Rollinse osobně, Jamie. Začátek zprávy: Pane, můj nejnovější sběr dat ze sítě Argus potvrzuje úplné - opakuji, úplné - stažení mantichorské bojové stěny z Hancocku. Analýza údajů nasvěd¬čuje tomu, že zbývající síly v Hancocku se skládají nanejvýš z jedné eskadry bitevních křižníků a doprovodných jednotek. Napoleon s úplným souborem dat směřuje k setkání s vaší vlajkovou lodí, odhadovaný čas příletu—“ střelil pohledem na displej, „—dva celé dva hodiny. Ogilve konec. Konec zprá¬vy, Jamie.“
„Rozkaz, pane.“
Ogilve přikývl, opřel se a poddal se únavě. Přitom si v ži¬vých barvách představoval hemžení a rozruch, které jeho hláše¬ní zanedlouho vyvolá na vlajkové lodi admirála Rollinse. Pak uslyšel kroky a Ogilve vzhlédl ke svému výkonnému.
„Myslím si, že to našim kariérám určitě neuškodí, pane,“ poznamenal výkonný.
„Ne, to určitě ne,“ přisvědčil Ogilve bez úsměvu. Jeho vý¬konný důstojník pocházel z prominentní legislativecké vrstvy a komandér ho neměl ani trochu v lásce. A co hůř, nevěřil ani v jeho schopnosti. Jenže občas se zdálo, že v Lidovém námoř¬nictvu záleží jen na politickém vlivu, a to znamenalo, že pokud už komandér Ogilve musí svého výkonného táhnout na hřbetě, měl by raději mít dobře vyvinuté zádové svalstvo.
A jestli z toho kápne povýšení, pomyslel si kysele, když se výkonný vrátil na své stanoviště, možná s ním bude spojeno i převelení, které ho zbaví alespoň jednoho neschopného pi¬tomce.

Admirál Jurij Rollins zavrtěl hlavou, aby setřásl přetrvávající pocit tupé nevíry. Obrazy nasbírané sítí Argus se v hlavní holosféře jeho vlajkové lodi právě přehrály už potřetí.
„Tomu nedokážu uvěřit,“ mumlal. „Proč by, sakra, Parks měl dělat něco tak pitomého? To musí být past.“
„Ve vší úctě, pane, nevidím důvod, proč by to měla být past,“ namítl kapitán Holcombe. „Aby to byla past, museli by vědět o operaci Argus, a o té se dozvědět nemohli.“
„Nic není nemožné, kapitáne,“ opáčila kontradmirál Čchin mrazivě a náčelník Rollinsova štábu při tónu jejího hlasu zrudl.
„Nechtěl jsem tím říct, že by principiálně nemohli naše ptáčky odhalit, madam,“ odpověděl poněkud upjatě. „Měl jsem na mysli to, že kdyby o nich věděli, už by je vyřídili.“
„Opravdu? A co když o nich vědí a rozhodli se pro lstivost místo hrubé síly? Proč je ničit, když je mohou využít k tomu, aby nám podstrčili falešné informace?“
„To není pravděpodobné,“ bránil se Rollins téměř proti své vůli. „I kdyby jim tahle lest přinesla nějakou taktickou výhodu, rozhodně by ji více než vyvážily strategické škody, které jim síť přináší v ostatních soustavách. Ne,“ zavrtěl hlavou, „kdyby věděli, že tam je, nenechali by ji být.“
„A co když je admirál Parks zatím jediný, kdo si plošin všiml?“ nadhodila Čchin. „Jestli se o nich teprve dozvěděl, mohl se rozhodnout využít je sám za sebe a současné vyslat kurýry k velitelům jiných stanic, aby je upozornil na nebez¬pečí.“
„To je možné, ale opět nepravděpodobné.“ Rollins se od¬vrátil od displeje a zasunul ruce do kapes blůzy. „Kdyby o nich věděl, musel by nejspíš vědět také to, že pokrývají celou peri¬ferii soustavy. To znamená, že nedokáže proklouznout zpátky, aby nastražil nějakou léčku, aniž by ho senzory zachytily. A nemyslím si, že by záměrně riskoval a nechal nám otevřenou cestu do soustavy kvůli matné šanci, že by nám snad dokázal zkřížit cestu z nějakého vzdáleného postavení.“
„To nejspíš ne.“ Čchin založila paže na prsou a vyčítavě se zadívala do sféry. „V tom případě je mi záhadou, co má za lubem.“
„Myslím, že to je další důkaz, že o síti Argus neví, madam,“ prohlásil kapitán Holcombe. Podívala se na něj a pozvedla obočí a on pokrčil rameny. „Když není v Hancocku, bude nej¬spíš hlídkovat v soustavách Aliance někde v té oblasti. A pokud je tomu tak, je možné, že odkryl Hancock právě proto, že si myslí, že o tom nemůžeme vědět. Koneckonců, jedním z hlav¬ních cílů operace Argus bylo zastavit normální průzkumné lety, aby mantichorští velitelé nabyli přehnané sebedůvěry a začali dělat přesně takovéhle chyby.“
„To je pravda.“ Čchin našpulila rty a pak přikývla. „Jenom mi připadá podezřelé, že tak najednou udělal přesně to, co od něho chceme.“
„Opravdu to chceme?“ ozval se Rollins a oba podřízení se k němu překvapeně obrátili. „Sice nám to nabízí dokonalou příležitost rozdrtit Hancock, jenže to také znamená, že budeme útočit na spoustu prázdného prostoru, aniž bychom vyřadili válečné lodě. Bitevní křižníky? Pche!“ Vytáhl ruku z kapsy, pohrdavě jí mávl a zastrčil ji zpátky. „Chtěli jsme dostat bojové eskadry, ale ty jsou teď někde jinde. Na druhou stranu, jak dlouho si myslíte, že admirál Parks zůstane pryč? Admiralita mu nedovolí nechat Hancock bez ochrany dlouho, ať už má v úmyslu cokoliv, takže jestli chceme využít jeho nepřítom¬nosti, musíme vyrazit hned.“
„Bez schválení admirála Parnella?“ Čchin to vyslovila spíš jako konstatování než jako otázku a Rollins přikývl.
„Přesně tak. Dokonce i kurýrnímu člunu trvá přeprava zprá¬vy odsud k Barnettu osmnáct dní. To znamená šestatřicet dní tam a zpátky. Když budeme čekat tak dlouho, Hancock zatím určitě dostane posily.“
„Nemůžeme počkat na plánovaný termín, pane?“ otázala se Čchin a Rollins se zamračil. Harmonogram operací měl ofi¬ciálně znát jenom on a jeho štáb, nicméně Čchin přizval na¬vzdory tomu, že byla nejníže postaveným velitelem bojové eskadry pod jeho velením, protože důvěřoval jejímu úsudku. A pokud od ní chtěl nějaký přínosný názor, musela znát jeho problémy v plné šíři.
„Pochybuji,“ řekl nakonec. „Pokud admirál Parnell ne¬rozhodne o odložení, máme se dát do pohybu ode dneška za jedenatřicet dní.“
Čchin přikývla a v jejím výrazu se neobjevila ani stopa ra¬dosti z toho, že konečně zjistila datum předpokládaného zahá¬jení války.
„V tom případě máte samozřejmě pravdu, pane. Jestli na ně chceme udeřit, než se vzpamatují, nemůžeme čekat.“
„Říkal jsem od začátku, že celá ta záležitost je přecentralizovaná,“ zamumlal Holcombe. „Tak těsná koordinace operací při takových vzdálenostech je—“
„Je něco, čemu se musíme přizpůsobit,“ prohlásil Rollins maličko příkře. Jeho náčelník štábu s klapnutím zavřel ústa a Rollins pokrčil rameny. „Jsem sice nakloněn s vámi souhlasit, Ede, ale musíme vycházet z věcí tak, jak jsou.“
„Co tedy máte v plánu, pane?“ otázala se Čchin.
„Já nevím,“ vzdychl Rollins. „Předpokládám, že to závisí na tom, co je důležitější - zařízení Hancocku, nebo tamní ope¬rační svaz.“
Složil se do křesla, natáhl si nohy, zamračil se do podlahy a uvažoval o svých možnostech.
Původní plán přinášel dobrou šanci úspěchu v Hancocku. Přílet admirála Coatswortha z Barnettu měl zvýšit jeho ‚oficiál¬ní‘ stavy o více než padesát procent a manťáci by ani nevěděli, že se Coatsworth blíží, dokud by v jejich týlu nenapadl Zanzibar. S Coatsworthem za zády a se seaforským operačním sva¬zem před sebou by se tak ocitli v kleštích.
Jenže pokud je Hancock prázdný, celý plán operace mohou rovnou vyhodit přechodovou komorou. Nedá se ani určit, kde manťáci jsou a v jaké síle - alespoň dokud sběrné lodě operace Argus nedodají nové informace. Na druhé straně, Hancock je jediným mantichorským opravárenským zařízením v celém sektoru. Zbavit je možnosti oprav bude neocenitelný první krok nastávající války.
Zhluboka se nadechl a napřímil se. Holcomba a Čchin ten pohyb přiměl, aby se k němu obrátili.