Jeho

odchodem z tohoto světa se rozplývají i tyto pojmy v nicotu, neboť příroda je nezná. Avšak i mezi lidmi jsou vlastní pouze několika málo národům či lépe rasám a to v té míře, jak tyto pojmy vycházejí z jejich citu. Humanita a estetika by zašly i ve světě obývaném lidmi, pokud by tento svět ztratil ty rasy, jež jsou tvůrci a nositeli těchto pojmů. Tím mají tyto pojmy v boji národa o bytí na tomto světě jen podřadný význam, pro formy tohoto boje nejsou určující, jakmile by mohly ochromovat sebezáchovnou sílu bojujícího národa.

Kdo

ale chce být zbabělým otrokem, nesmí a ani nemůže mít žádnou čest, protože tato by zakrátko propadla všeobecnému opovržení.
Německý národ vedl zápas o lidské bytí a účelem válečné propagandy bylo podporovat tento boj, jejím cílem muselo být napomoci k vítězství.
Bojují-li národy o svou existenci na této planetě, jedná se o osudovou otázku bytí či nebytí, v tomto případě jsou veškeré humanitní či estetické úvahy nicotné. Neboť tyto představy se nevznášejí v éteru, nýbrž vycházejí z lidské fantazie a jsou vázány na člověka.

prostředek

Je to prostředek a proto musí být posuzována z hlediska účelu. Její forma musí být účelně přizpůsobena cíli, který podporuje a jemuž slouží. Je jasné, že z hlediska všeobecné potřeby může být význam různý. Cíl, za který se ve válce bojovalo, byl nejvznešenější a nejvyšší, jaký si člověk může představit: byla to svoboda a nezávislost našeho národa, zajištění jeho výživy pro budoucnost - a čest národa, něco, co navzdory všem dnešním opačným názorům přece jen existuje či mělo by existovat, neboť národy beze cti ztratí dříve nebo později svobodu i nezávislost, což odpovídá vyšší spravedlnosti, protože generace bezectných lumpů si nezasluhují žádnou svobodu.

Byla u nás

vůbec nějak propaganda? Na tuto otázku mohu odpovědět pouze tak, že bohužel nebyla. Vše, co se v tomto směru dělo, bylo nedostatečné a špatné od samotného počátku tak, že to přinejmenším bylo k ničemu, pokud to přímo nepřinášelo škodu. Ve formě nedostatečné, v podstatě psychologicky špatné: to je výsledek pozorné analýzy německé válečné propagandy. Již v základní otázce nebylo zcela jasno: je propaganda prostředek nebo účel?

Teprve

během války bylo možné pozorovat, k jak příšerným výsledkům mohla vést správně používaná propaganda. Bohužel to bylo možné studovat jenom na druhé straně, neboť činnost naší strany byla v tomto směru více než skromná. Úplné selhání veškeré agitace na německé straně, které muselo bít do očí především každému vojákovi, bylo pro mě podnětem k tomu, abych se ještě intenzivněji otázkou propagandy zabýval. Času k přemýšlení bylo přitom víc než dost, praktické vyučování nám ale poskytoval nepřítel, a to bohužel až příliš dobře. Neboť co se u nás zameškalo, to dohnal protivník s neslýchanou obratností a vskutku geniální vypočítavostí. Na této nepřátelské válečné propagandě jsem se velmi mnoho naučil. Avšak v hlavách těch, jež se měli poučit především, nezanechala tato doba žádné stopy, částečně se domnívali, že jsou příliš chytří, než aby se učili od jiných, částečně jim k tomu chyběla vůle.

VÁLEČNÁ PROPAGANDA

Při svém pozorném sledování veškerého politického dění jsem se vždy mimořádně zajímal o propagandistickou činnost. Spatřoval jsem v ní nástroj, jenž právě socialisticko-marxistické organizace ovládaly s mistrnou šikovností a uměli ji používat. Poznal jsem už záhy, že správné používání propagandy je skutečné umění, jež bylo občanským stranám cizí. Jenom křesťanskosociální hnutí, hlavně za časů Luegera, se naučilo s tímto nástrojem virtuózně zacházet a vděčilo mu za velmi mnoho úspěchů.

zaver

Provedl reformu ruského kalendáře – předtím byzantský – rok začínal 1. září. Rozhodl se používat Juliánský kalendář – 1. leden. 1703 založil nové hlavní město Sankt Peterburk – barokní město. Po smrti Petra na trůn nastoupila Kateřina II. Veliká – carevna, původem Němka, vdala se do Ruska, svého manžela dala svrhnout. Válčila s Turky, dobyla přístupu k Černému moři. Osidlován sever. 1773 – 1775 Pugačovovo povstání – povstání nevolníků – velmi tvrdě potlačeno. Dopisovala si s Voltairem. Radiščev napsal knihu Cesta z Petrohradu do Moskvy – byl vyhnán.

Rusko:

Petr I. Veliký. Jeho vláda znamenala velký předěl v ruských dějinách, vrchol ruského absolutismu – samoděržaví. Velmi schopný panovník, energický a inteligentní. Rozhodl se, že Rusko bude evropská země. Hodně cestoval. Chtěl Rusku vybojovat přístup k Baltskému a Černému moře. Měl jediný přístav Archangelsk. Severní válka – 1700 – 1721 – válka proti Švédsku, bitva u Narvy (1700) Švédové zvítězili, 1709 bitva u Poltavy – Rusové vítězí. 1721 uzavřena dohoda o přístupu Rusů k Baltskému moři. V Rusku existoval propracovaný daňový systém. Země rozděleny na správní oblasti. Petr I. zřídil akademii věd, zakládal nové školy.

Bylo

uzavřeno příměří na 20 let. Poté Turci opět zaútočili – spojeni s Maďary a dalšími odpůrci Habsburků – oblehli Vídeň. Nakonec odraženi bavorskými, saskými a polskými vojsky. Karel VI. – otec M. T. vydal Pragmatické sankce – 1713 – vláda na celém území habsb. říše měla být soustředěna vždy pouze do rukou jednoho panovníka – muže či ženy. Snažil se, aby byla sankce mezinárodně uznána, přesto musela jeho dcera o trůn bojovat.

Habsburská monarchie

– upevněn absolutismus za vlády Leopolda I. V zahraniční politice byla jejich hlavním soupeřem F. – 1700 – 1714 se střetly ve válkách o dědictví španělské – ve Španělsku vymřela šp. větev Habsburků – nároky na trůn si činí rak. Habsburkové a fr. Bourboni, války skončily dohodou – Francie prosadila svého kandidáta. Dalším problémem byly války s Turky – 1663 překročila turecká armáda Dunaj a pronikla až na Slovensko a zničila pevnost Nové Zámky (potom Leopoldov).

Evropa po válce:

Nejsilnější zemí se stala Francie za vláda Ludvíka XIV. (král Slunce, Versailles). Upevněn absolutismus.1685 zrušil Edikt nantský - výnos francouzského krále Jindřicha IV. z 1598; zaručoval hugenotům náboženskou svobodu a občanskou rovnost s katolíky. Hospodářství země řídil Colbert – ministr financí (merkantilismus), jeho metody uznávány dodnes. Svatá říše římská utrpěla velké ztráty, bitvy se odehrávali především na jejím území. Rozdrobena na 300 státečků. Nejvýznamnější z nich Braniborsko – centrem Berlín. Zde vládl kurfiřt Fridrich Vilém I., jeho syn získal královský titul – království Braniborsko-pruské.

Vestfálský mír:

24. 10. 1648. Výhodný především pro Francii a Švédsko – staly se velmocemi, Švédové ovládli Pobaltí, Nizozemské provincie byly uznány za samostatný stát. Rak. Habsburkové nezískali významná území, ale upevnili moc ve své monarchii, náboženské poměry byly vráceny k roku 1624 tzn., co bylo do roku 1624 katolické, to zůstalo i teď katolické – Čechy – zůstalo v platnosti O. zřízení zemské, emigranti se nemohli vrátit.

Švédsko

4. – francouzská válka – 35-48 – 1635 Sasové uzavřeli s císařem příměří, císař odstoupil Sasku obě Lužice, 1648 švédský generál Königsmark vtáhl do Čech jako do spojenecké země, ale snažili se o zisk co největšího majetku – umělecké předměty (Rudolf. sbírka). Od roku 1644 se ve vestfálských městech Münster a Osnabrück konají mírová jednání. 1648 tu byl uzavřen Vestfálský mír.

Švédská válka

– 30-35 – bojovali proti sobě Habsburkové a Švédi (král Gustav Adolf) – protestanti, měli zájem o území na Baltu, neúčastnili se předchozí fáze války, protože by museli stát po boku Dánska, v létě 1630 vpadla švédská vojska do Pomořan, na straně Švédů stáli Sasko, Braniborsko, v oblasti Saska se 1631 odehrála bitva u Breitenfeldu – Švédové porazili císařská vojska, císař se cítil ohrožen- povolal zpět Valdštejna – 1632 bitva u Lützenu – nerozhodně, ale padl tu šv. král. 1632 císař pověřil Albrechta, aby jednal se Saskem, ten začal na vlastní pěst vyjednávat i se Švédy a Francouzi, začalo to být na císařském dvoře podezřelé – nedůvěra u císaře – obává se Valdštejnovy zrady. 1633 bitva u Stinavy ve Slezsku – Albrecht porazil Švédy – měl určitou moc, ale propustil všechny zajaté nepřátelské důstojníky i Matyáš Thurn – prohloubila se císařova nedůvěra – ten ho zbavil vrchního velení svých armád, 1634 ho nechal v Chebu zavraždit, jeho statky byly konfiskovány.

2x

1. Česko-falcká – 18-23 – začala českým stav. Povstáním, které přerostlo v celoevropský konflikt, boje v Čechách končí 1620. Probíhaly ještě boje o Falc – byla obsazena císařskými vojsky.

2. Dánská válka – 25-29 – proti Habsburkům stojí mnohem širší koalice – i země, které v první fázi války váhaly s otevřeným konfliktem (Anglie, Nizozemí, Dánsko), hlavní oblastí bojů – sev. německo, protože obě strany měly zájem o vliv na Baltu – Ferdinand II., Kristián IV. (dánský král). Císař povolal do svých služeb českého šlechtice Albrechta z Valdštejna – jako dítě studoval na českobratrských školách, pak přestoupil na katolictví – věrný císaři, velmi se obohatil na pobělohorských konfiskátech – koupil levě statky. Měl titul vévody, nechal si v Praze postavit Valdštejnský palác. Byl na vrcholu slávy – bojoval proti nepřátelům Habsburků, 1626 vítězí v bitvě u Desavy, jmenován generalisimem. 1629 uzavřel mír v Lübecku s dánským králem – musí ale slíbit, že nebude zasahovat do situace v Německu, tím se zbavil svého největšího vlivu – jeho vojska byla rozpuštěna

Stavovská armáda –

velmi unavená, nedisciplinovaná, nedobře placená – během dvou hodin bitvu prohrála. Fridrich Falcký uprchl ze země, konec habsburského odboje, Morava, Lužice, Slezsko okamžitě kapitulovaly, poslední bojovaly Maxfeldovy oddíly – neúspěšné. Bethlen uzavřel s Ferdinandem Štýrským smír, Ferdinand zbavil Falckého kurf. hlasu. 21. 6. 1621 poprava 27 českých pánů = Staroměstská exekuce – Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Jan Jesenius, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Mnozí vůdcové povstání uprchli už s Falckým, čímž se zachránili. Emigrantům a popraveným byl konfiskován majetek, Ferdinand ho dal svým věrným lidem, byla tu spíše šlechta španělská, italská a německá. 1627 – obnovené zřízení zemské: Čechy dědičným územím Habsburků; Rekatolizace; Němčina = čeština. Nastává vlna emigrace – odliv české inteligence (Komenský).
Války:

Sněm

Sněm zemí koruny české prohlásil F. Štýrského za sesazeného, hledali nového panovníka – Fridrich Falcký ( Zimní král). Vrchní velitel české armády – Kristián z Anhaltu – přítel Falckého, stavovská vojska byla špatně placená, neochota bojovat, Habsburkové si zatím získali podporu v zahraničí – Maxmilián Bavorský, za slib, že dostane kurfiřtský hlas (kurfiřt = kníže svaté říše římské, oprávněný volit panovníka) od Falckého. Habsburkům pomohla finančně španělská větev. 8. 11. 1620 bitva na Bílé hoře – velitel stav. Armády –Kristian z Anhaltu, velitel Habsburků – generál Buquoy – získal potom statky v jižních Čechách.

Druhý den

pokračovala jednání sjezdu – svržena královská moc a místo krále si zvolili vládu 30 direktorů (10 pánů, 10 zemanů, 10 zástupců král. měst), začali verbovat stavovské vojsko – velitelem Thurn, s tímto postupem souhlasilo Slezsko, Lužice, Morava neutrální, pak se přidala, na jejich stranu se postavil Gábor Bethlen – sedmihradský vévoda, chtěl získat totiž uherskou korunu – začala válka mezi Habsburky a vzbouřenými stavy, 1619, umírá Matyáš.

Jednalo

se tam o porušování náboženských a zemských svobod, jednání měla trvat několik dnů, ale než došlo k závěru, tak se tajně sešla radikální skupina – vedli je Václav Budovec z Budova, Jindřich Matyáš Thurn – rozhodli se pro druhou pražskou defenestraci – 23. 5. 1618. Vydali se na hrad za místodržícími, přijali je Jaroslav Bořita z Martinic, Vilém Slavata z Chlumu, Fabricius – písař, Budovec a Matyáš jim přečetli obvinění a vyhodili je z okna – dopadli do jeleního příkopu do hnoje – nic se jim nestalo.

Třicetiletá

válka začala českým stavovským povstáním (1616-1620). Přispěly k tomu důvody náboženské = porušování Majestátu - privilegium vydané 9. 7. 1609 Rudolfem II., které zaručovalo náboženskou svobodu i pro jednotu bratrskou (křesťanské církevní společenství, jež se v roce 1457 zformovalo v Kunvaldu pod Orlickými horami rozvinutím husitského programu, charakter sekty). K povstání přispěly též důvody politické. 21. 5. 1618 – začátek povstání, kdy byl svolán sjezd nekatolické šlechty do pražského Karolína – města se neúčastnila, neboť měla strach z potrestání.

Další

příčinou byla snaha španělských a rakouských Habsburků o hegemonii v Evropě. Jednalo se de facto o válku hospodářsko-nábožensko-politickou. V oblasti náboženské byla hlavním důvodem snaha o protireformaci (celá Evropa zpět ke katolictví), Habsburkové se spojili s Katolickou ligou = spolek katolických knížat v říši – Bavorsko a Rakousko v rámci Sv. říše římské, proti nim stála Protestantská Unie = protestantská knížata v říši, Sasko, Braniborsko, Falcko + nepřátelé Habsburků v Evropě (Anglie, Nizozemí, Francie a Skandinávie) + vzbouření čeští stavové.