churchil

Sir Winston Spencer Churchill výrazně úpřispěl k porážce fašismu. Narodil se v roce 1874 jako třetí syn sedmého vévody z Malboroughu. Po dvou nevydařených zkouškách na vojenskou akademii v Sunhurst se mu to podařilo a stal se důstojníkem jezdectva . Rozhodl se pro funci vojenského dopisovatele. Působil na Kubě, Indii a v Jižní Africe. V roce 1889 padl do zajetí ve válce s Búry, ale naštěstí se mu zněj podařilo utéct. Jeho články z bojiště byly tak horomující ,že když se vrátil domů stal se skoro národním hrdinou. V roce 1900 byl jako 25letý konzervativní stranou zvolen do Dolní sněmovny. Ale v roce 1904 se přidal k liberálům a odtud začala jeho kariéra. Byl mezi prvními, kteří vyjádřili obavy z nástupu nacismu. Ostře kritizoval Chamberlainův postoj vůči nacismu a po Chamberlainově odstoupení byl jako 66letý zvolen premiérem. Ihned se ujal řízení obrany. Usiloval o podporu USA a po vstupu Spojených států do války v roce 1941 prosazoval nejužší spolupráci mezi oběmi zeměmi. Od vstupu SSSR do války si Churchill sliboval oslabení Německa,ale bylo mu jasné ,že před sebou má diktátora jakým je Hitler. Proto vítězství Ruska nad Hitlerem bylo pro Británii a Evropu špatný scénář. Navrhoval aby ,jak Sovětský svaz odolá nátlaku Německa odevzdal anektovaná území v roce 1939-1940.To Stalin odmítl. Od začátku byla poskytována SSSR pomoc v podobě materiálu a surovin. Sovětský svaz žádal otevření druhé fronty na západě. Místo toho v roce 1942 se Spojenci vylodili v Africe. Už rok předtím si uvědomoval dopad na místa ,která osvobodí Rudá armáda. Po bitvě u Kursku v létě 1943 byl definitivní přelom 2.světové války. Na konferenci v Teheránu v roce 1943 bylo rozhodnuto o vylodění v Normandii na květen 1944. Britsko-americké spojenectví udržoval ,protože věděl ,že obě země mají společné nepřátele. Podporoval invazi na Balkán ,aby tím zamezil postup Rudé armády a mohl zajistit osvobození zemí jihovýchodní a střední Evropy.Dne 8.května 1945 na Downing Street 10 oznámil lidem velké vítězství Británie. Ale stalo se něco s čím nepočítal v prvních poválečných volbách prohrál a premiérem se stal Clement Richard Atlee.

keci

Nedávno prohlásil jistý komunistický europoslanec, že v Letech u Písku žádný koncentrační tábor nebyl. Už se našli lidé, kteří by ho chtěli zažalovat za popírání holocaustu, jenže velmi podobné výroky na adresu tábora v Letech zazněly i od pravicových politiků (dokonce z nejvyšších míst), kteří si zřejmě také myslí, že nebude-li tábor označen jako koncentrační, nebude nutné přemístit velkovýkrmnu vepřů, která tam teď stojí. Zcela aktuální (ale nikoliv nová obsahem) je hláška předsedy Komunistického svazu mládeže, že Sovětský svaz neměl žádné koncentrační tábory, jen tábory pracovní. A označení táborů, v nichž byli před odsunem drženy osoby německé národnosti, jako tábory koncentrační, již dlouhou dobu vyvolává u části české společnosti rozhořčené protesty bez ohledu na stranickou příslušnost.

pevnosti

O pohraničním opevnění, budovaném v okolí Horního Polubného v letech 1937-1938 se moc publikací ani článků nevyskytuje. To je škoda, jelikož zdejší objekty měly být a jsou z technického hlediska velmi zajímavé a to nejen pestrou škálou typů, ale i svými osudy. Tímto článkem chci čtenáři nejen přiblížit dnešní stav objektů, ale také zároveň trochu nahlédnout do historie a pozvat čtenáře na výlet do tohoto nesmírně pěkného kraje.To, že se Němci se svou porážkou v první světové válce nevyrovnají, bylo celkem jasné již na počátku dvacátých let. Naše armádní velení však pro zlepšení situace v armádě nedělalo nic. Impulsem byl až nástup Hitlera k moci v roce 1933. Nebudu zde nesmyslně opakovat neustále omílanou teorii o výběru mezi opevněním a mohutnou motorizovanou armádou - zkrátka a dobře k nám byli povoláni odborníci na opevňovací práce z Francie, kde už naplno běžela výstavba Maginotovy linie. Dle francouzských plánů bylo budováno lehké opevnění vz.36; na některých objektech TO na Ostravsku (objekty zde byly budovány jako první, a to v letech 1935-1936) můžeme pozorovat prvky francouzského opevnění.
Opevnění můžeme dělit na dva základní typy - lehké a těžké. Lehké opevnění (LO) dále dělíme na LO vz.36 a LO vz.37. Jelikož se objekty LO vz.36 v Jizerských horách nevyskytují, nebudu se jimi dále zabývat. Připomenu jen, že jde vlastně o jednoduché kulometné hnízdo bez jakékoli výbavy. V roce 1937 bylo rozhodnuto nahradit zastaralé objekty francouzského typu vz.36 novými objekty. Nové LO nesly označení vz.37 a byly o poznání dokonalejší než jejich předchůdce. Svým půdorysem připomínaly zmenšený pěchotní srub a jejich hlavní odlišností od LO vz.36 byla boční palba. Některé řopíky, jak se těmto objektům říkalo, byly však určeny též pro čelní palbu. Šlo o typy C a E. Základním typem, který měl dvě střílny pro boční palbu, byl typ A. Typ D byl půlkou objektu typu A a typ B měl jednu střílnu pro boční a druhou pro čelní palbu. Linii lehkého opevnění tvořily zpravidla dva sledy řopíků.

Bombardéry

Bombardéry si představujeme jen jako mohutná letadla, ale některé stroje mohou na první pohled připomínat stíhače, a to jak vzhledem, tak i technickými parametry. Bombardéry měly dvou- až sedmičlennou posádkou a jeden až čtyři motory, které jim obvykle dodávaly maximální rychlost okolo 400 km/h. Dolet dosahuje u bombardérů vysokého rozpětí, ale u klasických mohutných strojů činí asi 2 000 km. Obranu obstarávaly kulomety a střelecké věže, které bývaly umístěny např. na přídi či zádi, na spodní části trupu nebo na hřbetě - vyskytovaly se v různých kombinacích. Bomby a pumy měly stroje umístěny buď pod křídly, nebo v uzpůsobeném nákladním prostoru. Bombardéry se využívaly k ničení budov a těžké techniky.

tichy ocean

Ztráty Japonského námořního loďstva tak narůstaly od 134 potopených lodí o celkovém výtlaku 580 390 tun, v roce 1942 na 284 lodě o výtlaku 1 341 986 tun v roce 1943, 492 lodě o výtlaku 2 387 780 tun v roce 1944 a 132 lodě o výtlaku 469 872 tun v roce 1945. Velké ztráty způsobily ponorky i japonskému námořnictvu. Za celou válku se jim podařilo potopit jednu bitevní loď, 9 letadlových lodí, 12 křižníků, 43 torpédoborců, 23 ponorek a na 200 menších plavidel.

Válka v Tichém oceánu

Válka v Tichém oceánu začala 7. prosince 1941. Po japonském útoku na námořní základnu v Pearl Harbor zahájilo 51 ponorek Spojených Států neomezenou válku proti nepříteli, obvykle osamoceně a až ke konci války ve smečkách. První potopenou japonskou lodí byla obchodní loď Atsutasan Maru o výtlaku 8 663 tun, kterou 16.12.1941 torpédovala USS Swordfish (SS 139). Díky tomu, že japonské obchodní lodě až do roku 1943 pluly většinou bez vojenského doprovodu, dařilo se americkým ponorkám napadat a potápět tyto lodě.

Ponorky

Ponorková válka v Atlantiku začala 3. září 1939. Tento den Německo odmítlo britské ultimátum požadující stažení německých vojsk z Polska, na jehož základě dostaly britské síly rozkaz napadnout Němce. V té době Německo disponovalo 56 ponorkami z 300 požadovaných Döenitzem, jejichž hlavním úkolem byla izolace Velké Británie od jejích spojenců za mořem a znemožnění jejího zásobování surovinami a výzbrojí.
Pár hodin po vyhlášení války německá ponorka U-30 pod velením kapitána Lempa potopila první loď, velký zaoceánský parník v domnění, že jde o pomocný křižník. 14. října 1939 se odehrává legendární akce ponorky U-47 pod velením Güntera Priena, která pronikla do vod britské základny Scapa Flow a potopila tam bitevní loď Royal Oak.

zacatek

Druhá světová válka začala v září roku 1939 německým vpádem do Polska a skončila v srpnu roku 1945 americkým atomovým bombardováním japonských měst Hirošima a Nagasaki (bezpodmínečná kapitulace byla podepsána 2. září). Během tohoto období stále rostl význam vzdušných sil na taktické, operační i strategické úrovni, ale až zničením Hirošimy a Nagasaki se jasně ukázalo, že se vzdušné síly staly rozhodujícím prvkem nového uspořádání světa, které vyplynulo z výsledků druhé světové války.

Nejzákladnějšími prvky bojového letectva za 2. světové války byly stíhací letadla a bombardéry.

POLSKÉ LETECTVO

Základní jednotkou polského letectva byla peruť (Dywizjon, cca 20 letounů), která se skládala zpravidla ze dvou letek (Eskadra). Celkem bylo vytvořeno 15 stíhacích letek (160 letadel typů P-11, P-7), 9 bombardovacích letek (86 letadel P-37, P-23), 8 průzkumných letek (64 letadel P-23) a 12 pozorovacích letek (84 letadel RWD-14, R-XIII). Za mobilizace bylo vytvořeno ještě 12 kurýrních čet (cca 40 letadel RWD-8). Ze všech bombardovacích letek byla vytvořena Bombardovací brigáda (36 bombardovacích PZL P-37 „Loš“ a 50 lehkých bombardovacích P-23 „Karaš“) podléhající vrchnímu velení. Pět stíhacích letek zase vytvořilo Stíhací brigádu pro obranu Varšavy (44 stíhacích PZL P-11, 10 stíhacích PZL P-7). Zbylé jednotky byly rozděleny porůznu v síle 1-5 letek mezi jednotlivé armády a operační skupiny, kterým podléhaly. [1] Hlavním úkolem armádního letectva byl průzkum, boj s nepřátelskými letouny, podpora pozemních jednotek a jejich ochrana