„Jejich řízení palby je stoprocentně pasivní, pane. Nevy¬dávají žádné aktivní emise a pro radar jsou to hodně malé cíle. Pochybuji, že by je liďáci objevili na větší vzdálenost než na milion kiláků, zvlášť když budou pilně pronásledovat nás.“
Prentis s rostoucím nadšením přikyvoval a Sarnow pokynul Corellové.
„Poznamenejte si návrh dame Honor, Ernie. Já ten nápad přednesu siru Yanceyovi; vy si chytíte komodora Capru. Otra¬vujte ho třeba do zblbnutí, když budete muset, ale chci mít oprávnění k nasazení těch lodí v případě útoku na Hancock.“
„Ano, pane.“ Corellová ťukala do kláves svého záznamní¬ku a admirál se v křesle zhoupl a zvolna se pootáčel ze strany na stranu.
„Dobrá. Předpokládejme, že ty minonosky Reevesportu vyfoukneme a že přesvědčíme admirála Parkse, aby nám nechal dost gondol alespoň na úvodní salvy. Nevidím jinou možnost než udržovat naši hlavní údernou sílu v určité ústřední poloze - nejspíš přímo tady u základny - což nám umožní odpovědět na hrozbu přicházející z libovolného směru. Zároveň chci nadále utajit existenci naší technologie impulzních vysílačů. Jejich lordstva—“ dovolil si nasadit kyselý úsměv, „—jistě ocení, když se nám to podaří. Jenže to znamená, že budeme muset liďákům předhodit nějaké přijatelné vysvětlení, jak je možné, že o nich víme. Nebudeme sice na to mít tolik lehkých jednotek, kolik by se mi líbilo, nicméně myslím, že je budeme muset vyslat jako hlídky.“

Ta námitka dávala smysl, protože miny nebyly nic víc než staromódní, v bombách uložené lasery. Byly laciné, ale stačily jen na jeden výstřel a jejich přesnost nebyla nejlepší. Největší účinnost vykazovaly při hromadném nasazení proti pomalu letícím lodím. To znamenalo, že se obvykle kladly jako obrana prostoru kolem relativně nehybných cílů, jako jsou ústí červích děr, planety nebo orbitální základny... kde, jak Bantonová po¬ukázala, je liďáci budou očekávat. Jenže Honor je nechtěla rozmístit tam, kde je liďáci čekají.
„Vlastně jsem se, madam, dívala na technicko-taktické úda¬je pohonných soustav minonosek a můžeme je patrně využít výhodněji.“
„Ano?“ Bantonová naklonila hlavu ke straně - přemítavě, nikoliv vyzývavě - a Honor přikývla.
„Ano, madam. Lodě třídy Erebus jsou rychlé - skoro tak rychlé jako bitevní křižníky - a jsou navržené pro pohotové a hromadné kladení min. Kdybychom liďáky přesvědčili, že to jsou bitevní křižníky, nechali je operovat spolu se zbytkem našeho svazu, a potom roztrousili miny liďákům do cesty...“ Nechala hlas sugestivně odeznít do ztracena. Bantonová se hlasitě zasmála.
„To se mi líbí, admirále!“ řekla Sarnowovi. „Je to sakra mazané a mohlo by to fungovat.“
„Za předpokladu, že na ně liďáci nebudou střílet a celé di¬vadlo nepokazí,“ podotkl komodor Prentis. „Bodová obrana minonosek nestojí za řeč, a ani jejich boční štíty nejsou zrovna skvělé. Budete od jejich kapitánů vyžadovat, aby podstoupili strašlivé riziko, dame Honor.“
„Proti řízeným střelám bychom je mohli docela dobře ochrá¬nit tak, že je zapojíme do taktických sítí divizí, pane,“ opáčila Honor. „Je jich jenom pět. Mohli bychom do každé divize zařadit jednu a tu přebytečnou připojit k síti Niké a Agamemnóna. Liďáci nerozeznají přesně, odkud přichází naše obranná palba, takže by je na větší vzdálenost neměli identifikovat. Má-li ten nápad s minami fungovat, musíme je beztak použít dříve, než se liďáci dostanou na dostřel paprskových zbraní.“
„A co když ty miny zpozorují?“ Prentis se nepřel, nýbrž přemýšlel nahlas a Honor se nezdržela malého pokrčení ra¬meny.