Na rozkaz generála pěchoty Busseho

bylo rozhodnuto zasadit do boje jednotky záložního LVI. Panzer Korps, které měly posílit bojeschopnost stávajících prvosledových sborů. Rozdělení jednotek proběhlo následovně: 20. Panzer Grenadier Division a 9. Fallschirmjäger Division byly vyjmuty z XI. SS-Armee Korps a předány pod velení záložního LVI. Panzer Korps. Jednotky 9. Fallschirmjäger Division se rozmístily na čáře Letschin – Zechin, v záloze u Gusowa zůstal 27. Fallschirmjäger Regiment (Oberst Menke). V předcházejících bojích silně zeslabená 20. Panzer Grenadier Division vytvořila s Panzer Division Müncheberg jednu bojovou skupinu pod velením generálmajora Mummerta a zaujala pozice na čáře Zechin – Alt Tucheband. 25. Panzer Grenadier Division, jedna z nejbojeschopnějších jednotek 9. Armee, byla od LVI. Panzer Korps odvelena do zálohy CI. Armee Korps a měla zaujmout pozice jižně od Wriezenu. 600. Infanterie Division (russ.) opustila prostor jižně od Frankfurtu nad Odrou a podle rozkazu OKH z 13. dubna se začala přesouvat do prostoru severně od Chotěbuze (divize přešla do podřízenosti Heeresgruppe Mitte). Ve 21:00 došel na velitelství 9. Armee rozkaz ze štábu Heeresgruppe Weichsel: „Ustupte a zaujměte postavení ve druhém obranném pásmu.“ Nejtěžší boje 9. Armee teprve čekaly.

Ztráty

na mužích a materiálu byly na obou stranách vysoké, ale naše nebylo možné v žádném případě nahradit – vážná situace.“ Odražení sovětských předzvědných oddílů stálo 9. Armee hodně sil. Nedostatek munice v dělostřeleckých jednotkách byl tak zoufalý, že v mnoha bateriích bylo povoleno vypálit pouze 6 granátů na dělo a den. Nákladní vozy, které byly poslány do muničních skladů v Münchebergu, v nich našly pouze granáty ráže 7,5 cm, což bylo pro baterie vyzbrojené houfnicemi ráže 10,5 a 15 cm zcela k ničemu.

Neděle 15. dubna 1945

Ráno provedla svůj průzkum bojem i 3. úderná armáda. 5 zesílených praporů za podpory dělostřelectva a tanků zaútočilo na obrannou linii 309. Infanterie Division. Útok byl tak prudký, že někteří důstojníci německé 9. armády (9. Armee) ho považovali za začátek sovětské ofenzívy. Generál Busse o tom později řekl: „V prostoru CI. Armee Korps nepřítel postoupil o víc než 5 km směrem na Wriezen. Předmostí se tak v tomto prostoru prohloubilo na 15 km a začalo být vhodné pro rozmístění velkých sil.

4. gardový střelecký sbor a 29. gardový střelecký sbor (generálporučík Afanasij Dmitrijevič Šemenkov) 8. úderné armády zatlačil na svém úseku jednotky 20. Panzer Grenadier Division a 303. Infanterie Division. Rozšíření předmostí na těchto úsecích fronty umožnilo 2. gardové armády v noci na západní břeh Odry čelní tankové brigády 12. gardového tankového sboru (generálmajor Nikolaj Matvejevič Těljakov), 9. gardového tankového sboru (generálmajor Nikolaj Denisovič Vedějeněv) a 1. mechanizovaného sboru (generálporučík Semen Mojsejevič Krivošejn), které zaujaly pozice na čáře Genschmar – Kietz. Tankové brigády 1. gardové tankové armády patřící k 11. gardovému tankovému sboru (plukovník Amazat Chačaturovič Babadžanjan), 8. gardovému motorizovanému sboru (generálmajor Ivan Fedorovič Dremov) a samostatného 11. tankového sboru se také přepravily přes Odru a zaujaly pozice na čáře Gorgast – Reitwein.

Byl jsem si jistý, že začala ofenzíva na Berlín. A zatím to byl pouze průzkum bojem.“ Nástup do útoku se však neobešel beze ztrát – některé průchody minovými poli nebyly dostatečně označeny, a tak první ztráty, které Sověti utrpěli, byly paradoxně způsobeny vlastními minami. I přes to však byl postup průzkumných oddílů více než slibný. První den postoupily sovětské jednotky o cca 2-5 km a obsadily první obranné pásmo Němců. 47. a 5. úderná armáda útočila severně od železnice Küstrin-Gorgast. 32. střelecký sbor (generálmajor Dmitrij Sergejevič Žerebin) 5. úderné armády zatlačil jednotky 9. Fallschirmjäger Division k Zechinu, jednotky 9. střeleckého sboru (generálmajor Ivan Pavlovič Roslij) téže armády podporované 220. tankovou brigádou (plukovník Narutski) a 92. těžkým tankovým plukem (podplukovník Mjasnikov) vytlačily jednotky německé 20. Panzer Grenadier Division z obranných postavení východně od Golzowa, obsadily železniční stanici Golzow a vojenské cvičiště a donutily 20. Panzer Grenadier Division ustoupit k městu Golzow, Annahow a Herzerssaus. 8. úderná a část 69. armády útočila jižně od železnice Küstrin-Gorgast.

Vyjeli jsme.

Ke stanovišti velitele to byly 3 kilometry. A už vidíme vršek. Auto jsme zavezli vlevo do úžlabiny a sami se stanicí na kopec. Zapojili jsme, naladili a za půl hodiny jsme měli spojení se všemi našimi podřízenými… V 7:30 se ptáme oddílů na jejich přípravu. Všechny jsou v pohotovosti. Nepřestávám se dívat na hodinky. Velitel pluku dává rukou znamení. Připravit se! Radisté mají naladěno na příjem. „Pal!“ Všechny stanice odpovídají: „Rozuměli – pal! Přijato – pal! Pal…“ Do ticha zakvílely Kaťuše. Do toho hned všechno ostatní. Celé předmostí se zamotalo, rozhýbalo a rozeřvalo. Kam koukneš, všude jen a jen záblesky výstřelů. Po deseti minutách vyletěly rakety. Palba zesílila. Vyrazila pěchota. Začala přicházet hlášení: „Vesnice Alt Tucheband obsazena. Samota Hakkenau zaminována.“

Radista

gardový rudoarmějec N. Tkačenko z jednotek 8. gardové armády na to vzpomíná: „Usínal jsem, když do pohotovostního úkrytu vběhl telefonista. „Tkačenko, rychle radiostanici a do auta!“ Než jsme vyjeli, přišel náš podplukovník a ještě nějaký plukovník. Náš podplukovník se mě zeptal: „Tak co, Tkačenko, máš rádio v pořádku?“ „V pořádku, soudruhu podplukovníku, bude dělat co může“, odpověděl jsem.
„Tak jen aby“, zavrčel podplukovník….

Sobota 14. dubna 1945

V noci z 13. na 14. dubna se na kostřínské předmostí přesunula 3. úderná armáda, která až dosud byla na východním břehu Odry a zaujala pozice mezi 47. a 5. údernou armádou. Aby byla její přítomnost co nejdéle utajena, její přední okraj bránily jednotky 89. gardové střelecké divize (generálmajor M. P. Serjugin) 5. úderné armády. V 5:30 (7:30 moskevského času) po desetiminutovém dělostřeleckém přepadu zahájilo 32 průzkumných oddílů (zesílené střelecké prapory a trestné roty podporované tanky, samohybnými děly a dělostřelectvem) sovětské 8. gardové, 5. úderné, 69., 47. a 33. armády průzkum bojem. V omezené míře provedla průzkum bojem i 1. polská a 61. armáda. Ze vzduchu je podporovaly přidělené jednotky 16. letecké armády.

Fallschirmjäger Division - parašutistická divize
Festungdivision - pevnostní divize, specifická jednotka určená k obraně měst - pevností (např. Breslau)
ID - pěší divize
Panzer Division - tanková divize
Panzer Grenadier Division - divize tankových granátníků
PzGrRgr - pluk tankových granátníků
Pz.Füs.Rgt. - pluk tankových střelců
Fahnenjunker-Rgt. - pluk složený z posluchačů rozpuštěných důstojnických škol
Btl. - prapor
Abt. - oddíl (jiné označení pro prapor zvláště u tankových a dělostřeleckých jednotek)
LG - výcviková eskadra
KG - bombardovací eskadra
SG - bitevní eskadra
NSGr - noční bitevní skupina
Werfer - označení raketometných oddílů

Zkratky a vysvětlivky

GBAD - gardová bombardovací letecká divize
GNBAD – gardová noční bombardovací letecká divize
NBAD – noční bombardovací letecká divize
BAD – bombardovací letecká divize
GIAD – gardová stíhací letecká divize
IAD – stíhací letecká divize
GIAP – gardový stíhací letecký pluk
GŠAD – gardová bitevní letecká divize
ŠAD – bitevní letecká divize
Heeresgruppe - skupina armád
Armeekorps - armádní sbor
Gebirgskorps - horský sbor
Panzerkorps - tankový sbor
Division z.b.V. - divize zvláštního určení (většinou se jednalo o štáb, ke kterému byly ad hoc přidělovány zbytky útvarů)

Mezi vojáky

však byly také veteráni, kteří se účastnili bojů u Moskvy, Stalingradu, Smolenska, Poznaně a kteří došli k Berlínu přes půlku Evropy. Každý z nich chtěl být v Berlíně první a skončit tak dlouhou válku.
I po tomto spěšném doplnění však divize čítaly pouze cca 4.000 – 6.000 mužů. U tankových jednotek to nebylo o mnoho lepší – tankové brigády měly v průměru cca 60-70% stavy techniky, některé jednotky byly doplňovány na poslední chvíli – tak např. 48. gardová tanková brigáda obdržela 50 nových T-34/85 teprve 13. dubna 1945.
Aby byly zjištěny všechny palebné odpory a pozice německého dělostřelectva, byl 11. dubna 1945 vydán rozkaz provést dva dny před zahájením hlavní ofenzívy průzkum bojem. Aby byl usnadněn manévr vlastních vojsk, která se nacházela na předmostích, byla vyčištěna veškerá minová pole nacházející se v hloubce obrany – bylo zde zlikvidována na 33.000 min. Zároveň bylo vytvořeno na 90 průchodů ve vlastních i německých minových polích na předním okraji obrany. Scéna tedy byla připravena…

Když jednoho takového vojáka

přistihl důstojník, jak ve službě spí, na jeho nadávání mu voják klidně odpověděl: „Před válkou jsem ve vězení pár let seděl. Kašlu na to, jestli mě zavřete znova.“ K jednotkám byli také zařazování bývalí vězni koncentračních táborů a občané SSSR zavlečení na nucené práce. I přes to, že měli k boji velkou motivaci, jejich bojový výcvik byl žalostný. Například ze 4.000 nováčků přidělených ke 4. gardovému střeleckému sboru (generálporučík Vasilij Afanasjevič Glazonov) mělo pouze 87 bojové zkušenosti.

Co se týče početních stavů divizí,

ani sovětské jednotky na tom nebyly nejlépe. Před nadcházející ofenzívou bylo třeba prořídlé divize doplnit. Doplňky většinou tvořili odvedenci z nově „osvobozených“ území Západního Běloruska, Západní Ukrajiny (označení pro v roce 1939 zabrané oblasti východního Polska), Moldávie a Litvy. Například 57. gardová střelecká divize (generálmajor P. I. Zalizjuk) obdržela jako doplněk 519 Rusů, 100 Ukrajinců, 120 Bělorusů, 384 Moldavanů a 41 osob jiné národnosti. Přitom skoro všichni Moldavani sloužili dříve v rumunské armádě a mnoho z nich bojovalo na jižní frontě proti Rudé armádě. Tito noví branci měli svůj vlastní jazyk a mezi sovětskými vojáky se necítili dobře. Politické důstojníky znervózňovalo, že těmto vojákům nerozumí, a stěžovali si, že „nemohou kontrolovat jejich ideologický směr“. O Polácích se vyjadřovali, že jsou „nedisciplinovaní“, a v politických otázkách „velmi zdrženliví“.

150 nočních bombardovacích Po-2 (jednotky 9. GNBAD a 242. NBAD)
120 průzkumných letounů
4. polská smíšená letecká divize (plukovník A. S. Romejko, cca 250 letounů).
Na podporu 1. běloruského frontu byla přisunuta i část 18. letecké armády (maršál letectva Alexandr Jevgeněvič Golovanov), která měla k dispozici cca 800 bombardovacích letounů Il-4, B-25 Mitchell, A-20 Boston a Li-2 (jednotky 2., 7., 11., 13., 14., 15., 16., 18., 22. GBAD a 1., 12., 36., 45., 48., 50., 53., 54. BAD) 1). Protiletadlovou obranu armád zajišťovaly 2., 3., 4. gardová a 13., 18., 19., 20., 24., 31., 32., 64. a 74. protiletadlová divize.

1 kanónová dělostřelecká brigáda

3 houfnicové dělostřelecké brigády
Dohromady mělo toto uskupení cca 950.000 mužů, 1.600 tanků (cca 400 IS-2, 1000 T-34, 200 M4A2 Sherman), 1.400 samohybných děl (cca 250 ISU-152/122, 200 Su-87/100, 850 Su-76, 100 Su-57), 14.600 děl a minometů a 1.500 gardových minometů M-13 a M-31.
Ze vzduchu tato vojska podporovaly letouny 16. letecké armády (generálplukovník Sergej Ignatěvič Ruděnko), která měla v dubnu:
cca 1550 stíhacích La-5, La-7, Jak-1, Jak-3, Jak-9, P-39 Airocobra (jednotky 1., 3., 4. GIAD a 193., 234., 240., 265., 273., 278., 282., 283., 286. IAD a 176. GIAP)
680 bitevních Il-2, Il-10 (jednotky 2., 3., 11. GŠAD a 197., 198., 300. ŠAD)
530 bombardovacích Tu-2, Pe-2, A-20 Boston (jednotky 113., 183., 188., 221., 241., 301., 326., 334. BAD)

Na Odře

pak operovaly lodě 1., 2. a 3. brigády Dněperské flotily (kontraadmirál Vissarion Vissarionovič Grigorjev, cca 8 monitorů, 34 dělových člunů a 20 protiletadlových člunů), které měly podporovat činnost 5. úderné, 8. gardové a 33. armády.
Celkem se jednalo o:
5 tankových sborů
2 mechanizované sbory
3 průlomové dělostřelecké sbory
72 střeleckých divizí
6 jezdeckých divizí
3 průlomové dělostřelecké divize
6 samostatných tankových brigád
2 brigády samohybného dělostřelectva
6 armádních kanónových dělostřeleckých brigád
1 sborovou dělostřeleckou brigádu
2 lehké dělostřelecké brigády
A síly 1. polské armády:
5 pěších divizí
1 tanková brigáda
1 jezdecká brigáda

Severně od Küstrinu

na západním břehu Odry stála 47. armáda (generálporučík Franzu I. Perchorovič), na východním a částečně i západním břehu Odry 1. polská armáda (generálporučík Stanisław Popławski) a na východním břehu Odry 61. armáda (generálplukovník Pavel Aleksejevič Bělov), která u Schwedtu navazovala na 2. běloruský front.
Jižně od Küstrinu zaujímala pozice částečně na kostřínském předmostí a pak na východním břehu Odry až k Frankfurtu 69. armáda (generálplukovník Vladimir Jakovlevič Kolpakči), na východním břehu Odry a na předmostích jižně od Frankfurtu a jižně od Fürstenbergu stála 33. armáda (generálplukovník Vjačeslav Dmitrijevič Cvětajev), která jižně od Gubenu navazovala na 1. ukrajinský front. Za nimi ve druhém sledu stál 2. gardový jezdecký sbor (generálporučík Vladimir Viktorovič Krjukov).
Zálohu 1. běloruského frontu pak tvořila 3. armáda (generálplukovník Alexandr Vasiljevič Gorbatov) v prostoru Trebov - Polenzig a 7. gardový jezdecký sbor (generálporučík Michail Petrovič Konstantinov) u obce Klossow.