V průběhu války

byla strategická iniciativa nejprve na straně Trojspolku. Na východní a jihovýchodní frontě se zpočátku bojové akce dařily, západní fronta ustrnula v poziční válce přinášející velké ztráty. Průmyslová síla celé Evropy tvořila v této době 3/4 celkového obchodu a výrobky se vyvážely do celého světa. Na výrobě zbraní a v průmyslu se samozřejmě velkou měrou podílí ženy v továrnách, které se stávají přímo jejich doménou a kde ve velkém sjíždí z jezdících pásů plátěná letadla. A zatímco vše je mobilizováno ve prospěch fronty, zázemí je uklidňováno tím, že na frontě je klid.

Obě strany

si uvědomovaly, jak důležité je získat vzdušnou převahu, a vytvořily první čistě bojové letecké jednotky. Původně to byly letky, někdy dokonce jen dva letouny narychlo připojené k průzkumným perutím. Intenzita leteckých bojů se však stupňovala a proto byly zakládány speciální bojové jednotky tvořené pouze stíhacími letadly.
Pokud se týká Spojenců, Královské letecké sbory (Royal Flying Corps - RFC) procházely obdobím dramatického rozvoje. Tato skutečnost měla být později k užitku, nyní to však znamenalo, že většina britských pilotů nebyla dostatečně vyškolena, měla málo zkušeností a létala na podřadných strojích. Byl to začarovaný kruh: ztráty vzrůstaly a do bojových akcí nastupovalo stále více nedostatečně vycvičených pilotů. Nedostatek zkušených velitelů, kteří by na nováčky dohlíželi, byl stále hrozivější a kromě toho se britský generální štáb na rozdíl od francouzského a německého nedomníval, že je vhodné vyčlenit lepší piloty do elitních jednotek.

Kulomet pálil

pouze tehdy, pokud listy vrtule nestály střelám v cestě. S letouny Fokker Eindecker vybavenými touto zbraní získali Němci vzdušnou převahu: zrodila se první letecká esa, například Boelcke a Immelmann. Němci také udávali celkový tón vzdušné války. Obvykle měli k dispozici méně letadel než Spojenci a pouze se bránili. Později se ukázalo, že tento defenzívní postoj byl ze strategického hlediska chybou a že Němci využívali letecké síly nesprávně; z taktického hlediska však získávali významné výhody.

Jednou ze sfér

celoevropské mobilizace byl i vývoj letectví. Na začátku 1. světové války bylo vojenské letectvo novinkou a nikdo přesně nevěděl, k čemu by se dalo použít. Západní fronta byla zablokována a generálové se postupně začali spoléhat na průzkumná letadla, přinášející zprávy o tom, co se děje "na druhé straně". Velmi brzy všichni pochopili, že je sice nezbytné, aby
vlastní letadla získávala informace o dění za nepřátelskou frontou, ale že je stejně nezbytné zabránit nepříteli, aby se pokoušel o totéž. Logickým důsledkem této úvahy se proto stalo vyzbrojování letadel. Boj ve vzduchu začal.
Po několika chybných pokusech bylo zřejmé, že nejúčinnější leteckou zbraní je kulomet, nejlépe připevněný tak, aby střílel vpřed. V polovině roku 1915 vyvinuli Němci synchronizační mechanismus, který pilotovi umožňoval pouze zaměřit svůj letoun na nepřítele a stisknout spoušť.

Německá říše

vstoupila do soutěže o rozdělení světa až tehdy, když evropské velmoci Velká Británie a Francie měly svoje díly už zabezpečené. S ohledem na svou hospodářskou moc se Německo cítilo odstrčeno a naléhalo na změnu. Protiklady zájmů se od r.1900 projevovaly řadou krizí a omezených válek, jako byly námořní rivalita mezi Velkou Británií a Německou říší od r. 1898, marocké krize v roce 1905 až 1906 a 1911 mezi Německou říší a Francií, krize při anexi Bosny v r. 1908/09, během niž došlo ke konfliktu mezi expandujícím Rakousko-Uherskem a Ruskem, balkánské války v r.1912 a 1913, které demonstrovaly vzrůstající národní uvědomění a snahu po nezávislosti. Stale více se také prosazoval
názor, že existující napětí se dá odstranit pouze válkou.Tento názor vedl k silnějšímu zbrojení, a tím k připravenosti na válku.

Avšak bezprostřední podnět k zahájení válečného konfliktu dala vyhrocená situace na Balkáně. Ta je také považována za „sud střelného prachu“, který vyhodil do povětří evropský mír. A byl to právě atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d`Este, který spáchal student, příslušník organizace Mladá Bosna, organizace Černá ruka. K Rak.-Uh. se ve snaze splatit dluh Srbsku přidalo Německo a přislíbilo mu vojenskou podporu. Toto napětí mezi největšími evropskými mocnostmi vedlo ale k uzavírání dalších defensivních aliancí.
K Něm. a Rak.-Uh. se ještě přidala Itálie, tyto státy vytvořily Trojspolek. Itálie se však později postavila do opozice proti svým partnerům a přidaly se „ústřední mocnosti“ Osmanská říše a Bulharsko. Protivníci se seskupili v Trojdohodě - tvořena Velkou Británií, Francií a Ruskem, později se přidaly také Srbsko, Belgie, Japonsko, Itálie, Rumunsko, Portugalsko, USA, Řecko, Čína.

Příčiny a průběh

Příčiny vypuknutí první světové války byly v množství protichůdných zájmů a v
napětí mezi evropskými mocnostmi. Tento stav byl způsoben hospodářskou rivalitou
vedoucích průmyslových národů, bojem o suroviny a kapitálové trhy v rozvinutých
zemích, snahou o získání kolonií a vzrůstajícím nacionalismem. Ten byl samozřejmě nejvíce patrný v Německu. Německo, jakožto hegemon očekávalo od války možnost uspořádat střední, jihovýchodní a částečně i východní Evropu dle svých představ. Doufali, že po válce, která bude „Blitzkrieg“ - neboli blesková budou mocensky určovat řešení státoprávních a národnostních problémů.

1. Světová Válka

Válkou v letech 1914-1918 se poprvé rozšířilo bojiště z evropského prostoru na celý svět. Proti sobě stála mocenská seskupeni Trojspolek a Trojdohoda. První světová válka dosáhla dosud nepoznaných rozměrů, demonstrovala hrůzy moderní techniky zapojené do strategie ničení. Nasazení nových zbraní - tanků, letadel, stejně jako chemických bojových látek (otravného plynu), - si vyžádalo životy milionů lidí. Válka se dotkla ve zvýšené míře i civilního obyvatelstva nedostatkem potravin, prací žen ve zbrojařském průmyslu, bombardováním měst; přinesla závažné politické změny. Během války se rozpadla politicko-společenská struktura staré Evropy. Monarchie Německé říše, Rakousko-Uhersko a Rusko se rozpadly stejně tak jako Osmanská říše. Říjnová revoluce v Rusku poprvé prosadila socialistické představy do praxe. Německo a nástupnické státy habsburské monarchie začaly přecházet k demokratickým republikánským státním formám. Vstup USA do války přesunul těžiště světové politiky. Evropa ztratila své hegemonní postavení. USA se staly rozhodující
hospodářskou a finanční velmoci.

7. prosince 1941 – Japonci zaútočili na Pearl Harbor – USA tak vstoupili do války
protihitlerovská koalice (USA, V.B., SSSR)
léto 1943 – Američané a Angličané se vylodili na Sicílii a v Itálii
6. června 1944 se Američané a Angličané vylodili v Normandii – druhá fronta (1.fronta – na východě proti SSSR)
léto 1944 – osvobozena Francie (spojenci a partyzáni)
22. dubna 1945 – bitva o Berlín
8. 5. 1945 – podepsali Němci v Berlíně bezpodmínečnou kapitulaci – tím skončila 2. světová válka v Evropě
SSSR vypověděli 8. srpna 1945 válku Japonsku. 6. srpna 1945 – Hirošima, 8. – Nagasaki
2. září 1945 podepsalo Japonsko kapitulaci

Od srpna 1940 po tři měsíce probíhala letecká bitva o V.B.
22. června 1941 – Němci bez vypovězení války zaútočili na SSSR – chtěli „Bleskovou válku“ – Němci chtěli obsadit Petrohrad
říjen 1941 – bitva o Moskvu – SSSR zahnal Německo daleko na západ
léto 1942 – bitva o Stalingrad – listopad 1942 – SSSR přešlo do protiútoku, začátek února 1943 – německá vojska ustoupili – znamenalo to počátek obratu ve válce
červenec 1943 se odehrála bitva u Kurska a Orlu, pro Němce značně neúspěšná
od srpna 1940 do května 1943 se bojovalo taky v severní Africe – Němci chtěli získat Egypt a Suezský průplav

Venkovan se chystá jet do města a manželka ho žádá, aby jí koupil podprsenku. Ve městě dojde do obchodu a že by chtěl podprsenku. Prodavačka se ho zeptá, jakou velikost a když vidí, že sedlák neví tak povídá:
„Tak mi řekněte jaký je má, jako pomeranče, jako jablíčka, jako hrozinky, jako melouny…“
Sedlák se zamyslí :
„Noo, víte jaký má kokršpaněl ouška?“
Souloží spolu bratr a sestra. Najednou, až je po všem, povídá sestra bráchovi:
„člověče brácha Ty seš v posteli lepší než táta!"
Bratr na to:
„Já vím, máma mi to taky povídala!"
Jede takhle nějakej koňskej povoz lesem, najednou na cestu vyskočí z lesa Runcajs, v rukou bambitky a zařve na toho závozníka:
„Kalhoty dolů a vyhoň si ho!!!!"
Tak chlápek sleze a vyhoní si ho. A Runcajs zařve:
„Vyhoň si ho znova!!"
Tak chudák rozklepanej strachy si ho vyhoní zase.
„Ještě jednou!!!!"
To už mu z něj teše skoro krev a trvá to asi dvě hodiny. Načež Runcajs zavolá Manku a řekne jí: „Manko, tady ten hodnej pán tě vezme do města"

Finsko-sovětská

(zimní) válka – SSSR – Karelie, dál Litva, Lotyšsko, Estonsko, Besarábie, severní Bukoviny z Rumunska
V dubnu 1940 – Německo zaútočilo na Dánsko a Norsko + Norští zrádci v čele s Abrahamem Quislingem
Květen 1940 – Německo obsadilo neutrální státy (Belgie, Lucembursko, Nizozemsko) a vtrhli do Francie
Itálie napadla Francii – 22.června se Fr vzdala

14. března 1939

– Samostatnost Slovenského státu (Tiso se setkal s Hitlerem)
Hlinkova slovenská luďová strana – „Luďácký režim“
15. března 1939 – zbytek Čech a Moravy okupován Německem pod názvem „Protektorát Čechy a Morava“ – v čele státní prezident Emil Hácha
Hlavní dozor měl říšský protektor.
1. Nojrát
2. Hajdrych
3. Frank
Německá policie – gestapo
Koncentrační tábor Terezín
„Podivná válka“
Francie a V.B, očekávali v pásmu Maginotovy linie
Probíhala ponorková válka

5.října 1938 odstoupil E. Beneš – Emil Hácha (Předsedou vlády – Jan Syrový)
Rostl vliv agrární pravice v čele s Rudolfem Beranem.
Strana národní jednoty
1.12. 1938 se stal ministerským předsedou vlády R. Beran
7. října 1938 dosáhla Hlinkova slovenská luďová strana autonomie (samosprávu)
V čele Slovenska – Jozef Tiso
11. října 1938 – autonomní vláda Podkarpatské Rusi – snaha o Velkou Ukrajinu
19. listopadu 1938 se změnil název státu na Česko-Slovensko
prosinec 1938 – zmocňovací zákon
V Moskvě zřízeno zahraniční centrum KSČ v čele s Klementem Gottwaldem (prosinec 1838)
Německo se označovalo za tzv. Třetí říši (za vlády Hitlera)

Březen 1939 – výboje fašistických států
Květen 1939 – Německo, Itálie – ocelový pakt
1940 se přidalo Japonsko – osa Berlín-Řím-Tokio
Imperialistická politika – snaha ovládnout co nejvíce území
1934 - uzavření německo-polské smlouvy o neútočení
1939 - německo-sovětské smlouvy o neútočení
Začátek 2.světové války – 1. září 1939 – napadení Polska Německem (o dva dny později vypověděla Velká Británie a Francie válku Německu)
Od východu obsadil Polsko také Sovětský svaz – od západu Německo
Vídeňské arbitráže - 2.11. 1938 – rozhodnutí německé a italské vlády o připojení části Slovenska a Podkarpatské Rusi k Maďarsku
Okleštěný stát se nazýval druhá republika

Literatura:

Bělina, Pavel; Moravcová, Dagmar: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1914 -41. Praha 1998
Gombár, Eduard: Moderní dějiny islámských zemí. Praha 1999
Jindra, Z.: První světová válka. Praha 1984
Žípek, Alois: Světová válka. Praha 1923
kol. autorů: Dějiny novověku IV.

Unikla pouze loď Dresden

(potopena 19. 3. 1915 u ostrova Juan Fernandéz). Největší střetnutí na moři proběhlo u Dogger Banku hned 24. 1 1915, další velká a poslední byla bitva u Skagerraku 31. 5. 1916. Okolo třetí hodiny narazilo německé loďstvo na britský hlídkový oddíl pod vedením admirála Beattyho. Boj proti přesile trval asi tři hodiny, když se Britům objevily posily. Němci se už dlouho nezdržovali a ještě před osmou ustoupili. Bitvu udávaly obě strany jako vítěznou, britské ztráty byly sice mnohem větší než německé, ale německé loďstvo bitvu předčasně ukončilo a stáhlo se do přístavů, kde zůstalo až do konce války.

Boje na moři:

- Hlavním cílem války bylo zásobování Dohody z kolonií a USA a blokáda Německa, kromě Severního moře nebyl problém německé lodě likvidovat (až na výjimky), 2 německé lodě ve Středozemním moři (Goeben a Breslau, tyto pak v říjnu 1914 zničily několik ruských lodí) a odpluly do Marmarského moře, kde se daly k dispozici Turecku.
- První střetnutí proběhlo 27. srpna 1914 mezi Němci, kteří se snažili zaminovat pobřeží u Helgolandu a byli zahnáni Brity (potopeny křižníky Köln, Mainz a Ariadne a několik torpédových člunů). V tichomoří působil křižník Emden (potopen 9. 11. 1914). 1. listopadu 1914 se dostala německá Tichomořská eskadra pod vedením admirála Spee ke Coronetu (Chille), kde se střetla s Brity (potopeny 2 britské bitevníky a 2 křižníky poškozeny), aby pak 8. 12. 1914 podlehla britské přesile u Falkland.

- Německá JV Afrika se dostala do rukou britských vojsk útočících z Jižní Afriky, Togo padlo po anglickém vylodění na Zlatém pobřeží a francouzském útoku od Dahomy, v Kamerunu trvaly boje 18 měsíců - postupovala Anglie, Francie a Belgie, Německá východní Afrika - Paul von Lettow-Vorbeck, útočili na Zanzibar, drželi se dlouho a kapitulovali až 14.11.1918, (křižník Königsberg). Tažení v JZ Africe bylo zdrženo búrským povstáním, které Němci podporovali.
- Březen 1915: Dohoda jedná o Blízkém východu, Turecko, Arménie a Thrákie připadne Rusku, Anglie si chtěla zajistit cestu do Indie po souši, proto si činila nárok na Mezopotámii, Arábii a Persii, Sýrie měla připadnout Francii a Palestina se měla dostat pod mezinárodní správu.
- 1916: Anglicko-Francouzský blok Severní Afrika (Libye, Alžír, Tunis, Maroko, Egypt, Súdán, část Arabského poloostrova), proti nim stál Německo-Turecký blok (Sýrie, Libanon, Palestina, Irák a zbytek Arábie). Arabové se za podpory Dohody bouří proti Turecku (Lawrenc z Arábie).
- V Iráku u Baky se v listopadu 1914 objevují Angličané, kteří jsou v listopadu 1915 poraženi u Kut al-Amary Tureckem po 143 dnech obléhání, 1916 proráží Rusové tureckou frontu na Kavkaze a táhnou směrem na Bagdád, tam se však nedostanou a Bagdád roku 1917 obsadí Angličané za podpory Arabů; Irák tak připadne Angličanům, stejně jako pohraničí Sýrie, Libanon a Palestinu získá Francie, zbytek Sýrie a Damašek patří Arabům, Persie byla během války okupována, ze severu Ruskem, ze západu Německo-tureckou koalicí a jih obsadila Anglie, vláda byla pod vlivem Dohody, roku 1917 však již byla celá Persie pod vlivem Anglie

Válečné operace v koloniích a na moři 1914 - 1917

referátové teze do semináře Válečné operace v I. světové válce
- Německé kolonie: Togo, Kamerun, Německá JV a JZ Afrika. Němci chtěli: bývalé portugalské kolonie (Angola), Francouzské a Belgické Kongo, Francouzskou rovníkovou Afriku. Tyto požadavky byly časem rozšířeny i na Nigerii, Madagaskar, Rhodesii a Fr. Severní Afriku. Němci také chtěli dostat arabský svět z vlivu Británie a Francie.
- 1914: německé kolonie v Pacifiku (Nová Guinea, Samoa a Bismarckovo souostroví, dále Mariany, Karolinské a Maršálské ostrovy) obsadila australská a novozélandská vojska, Čching-Tao obsadila vojska anglicko-japonská.

Jeho válečné námornictvo utrpělo v několika námořních bitvách drtivou porážku, což mělo negativní vliv na obranyschopnost pozemní armády. Mezitím se spojenecké síly velmi úspěšně rozvíjely ve středním a jihozápadním Tichomoří. Na jaře 1945 byli vyhnáni Japonci z okupovaných zemí. Celkové postavení Japonska se také výrazne zhoršilo vyřazením Německa z války. Jeho situaci komplikovalo i národně osvobozenecké hnutí, které neustále sílilo a stávalo se mocným vojenským a politickým činitelem.

Proti japonským okupantům se však v Číně, Koreji, Vietnamu, Barmě a na Filipínách zvedala vlna národně osvobozeneckého boje, která měla výrazný protifašistický a protiimperialistický ráz. Japonsko pomalu vyčerpávalo své útočné možnosti a prevážně se soustředilo na obranu a upevnění svého rozsáhlého panství. Po obratu na sovětsko-německé frontě muselo opustit i plány na obsazení sovětského Dálného východu.