3. krátká vítězná válka

„Komunikační laser? Od koho?“
„To je právě to, skippere.“ Prsty taktického důstojníka přesměrovávaly taktické senzory, zatímco mluvila. „Nic nevidím. Jestli je to komunikační laser, má strašně malý výkon a chytám jen občasný únik.“
„Je přerušovaný?“ Tribecovo obočí se naježilo a taktický důstojník přikývla.
„Už to mám také, pane,“ oznámil spojovací důstojník. „Nula osm osm.“ Zamračil se a pečlivě nastavil reostat. „Je to jedno¬značně komunikační laser. Chytáme jen jeho okraj. Kdybych měl hádat, řekl bych, že má nějakou mouchu ve směrovacím systému. Ne velkou - paprsek sebou jen maličko poškubává - ale stačí to, aby opakovaně lízl nás. Je také kódovaný... a ten kód nepoznávám.“
„Cože?“ Tribeca se zvedl z křesla a rychle se přesunul k tak¬tickému úseku. „Vy tam nic nevidíte, Becky?“
„Ne, pane. Ať už je to, co chce, pracuje to v tichém chodu a na pasivní senzory to je daleko. Mám přejít na aktivní?“
„Počkejte.“ Tribeca se zuřivě podrbal v obočí a na cvičení úplně zapomněl. Šíp se nacházel více než deset světelných mi¬nut od nejbližšího vyššího důstojníka. Když se bude snažit pře¬sunout odpovědnost výš, dá tomu, kdo je na druhém konci toho laseru, nejméně dvacet minut na to, aby odplul z dosahu aktivních senzorů, než se dočká nějakých rozkazů, a neměl po¬nětí, jaký ten bubák může mít vektor. Ale věděl, že to není Mantichořan - jinak by Hal dokázal identifikovat jeho kód.
Klesl zpátky do velitelského křesla a stiskl tlačítko.
„Strojovna, poručík Riceman,“ ozvalo se.
„Rici, tady je kapitán. Chystáme se na bojová stanoviště.“ Zaslechl, jak se někdo za ním na můstku ostře nadechl, ale nevšímal si toho. „Zapomeňte na cvičení. Za jak dlouho do¬kážete vztyčit klín naostro?“
„Osmdesát sekund a máte pod kotlem zatopeno, skippere,“ řekl Riceman nevzrušeně a Tribeca přikývl.
„Takže se připravte,“ řekl a pohlédl zpátky na taktického důstojníka. „Chci, abyste na můj povel svolala posádku na bo¬jová stanoviště, Becky, ale řízení palby a senzory nechtě zatím jen v pohotovosti. Ať už je to, co chce, je to na dosah komuni¬kačního laseru. Může to tedy být i v dostřelu energetických zbraní, takže nechci žádné aktivní emise, dokud nenaběhnou štíty a klín. Rozumíte?“
„Ano, pane. A co Útok, pane? Bez klínu bude snadný cíl, jestli po něm někdo vystřelí.“
„To ano, jenže kdyby ten někdo věděl, že jsme tady, přede¬vším by vůbec nevysílal, takže si myslím, že ani oni nás nemají na pasivních. Jestli se nepletu, bude mít plné ruce práce s na¬šimi mohutnými a hlučnými emisemi a nevšimne si Útoku dříve, než si tam spočítají, že se něco děje a vztyčí klín. Ale pro všechny případy, Hale,“ ohlédl se po spojovacím důstoj¬níkovi, „jakmile vztyčíme klín, navaž s ním laserové spojení a vyhlaš jim bojovou pohotovost.“
„Rozkaz, pane.“
„Dobrá, Becky. Na bojová stanoviště!“

„Kontakt!“ vykřikl taktický důstojník Alexandra, který zuřivě bušil do kláves na svém pultu. „Mám gravitorový klín, směr jedna tři šest na nula devět dva!“ „Manťácký torpédoborec osm¬náct milionů kiláků daleko, kapitáne!“
„Do hajzlu!“ Komandér Trentová uhodila pěstí do boční opěrky velitelského křesla. „Na bojová stanoviště, ale nepře¬cházet na aktivní režim! Potvrďte!“
„Nepřecházet na aktivní režim, rozkaz,“ potvrdil příjem roz¬kazu taktický důstojník současné s tím, jak se palec Jásira Ravena zabodl do tlačítka poplachového nástupu na bojová stanoviště. Zůstat v pasivním režimu znamenalo, že křižník nemůže vztyčit gravitorový klín a štíty, ale bylo alespoň vzdá¬leně možné, že ještě nebyli odhaleni, a—
„Radarový impulz!“ štěkl taktický do vytí poplachu. „Našli nás, madam!“ Odmlčel se a vzápětí vykřikl znovu: „Zjištěn druhý pohonný zdroj! Dva torpédoborce osmnáct milionů kilá¬ků daleko!“
Trentová spolkla další zaklení. V téhle vzdálenosti a směru mohli manťáci mít jen jediný důvod, proč tak náhle spustili pohon. Zatracená smůla! Proč, sakra, museli číhat zrovna tam, kde je zasáhl její komunikační paprsek?!
„Změna vektoru,“ oznámil taktický stísněným hlasem. „Pře¬cházejí na střetný kurz, madam. Zrychlení pět dva nula g.“
„Vztyčit klín.“ Trentová se obrátila na svého astrogátora. „Vypočtěte přechod, Jackie, a ihned po průchodu stěnou hyperpásma proveďte náhodnou změnu vektoru. Chci odsud vypad¬nout, hned jak naskočí generátory.“
„Rozkaz, madam. Zadávám údaje.“
„Gravitory na jmenovité úrovni, kapitáne!“
„Kormidelníku, otočte nás od nich. Přejděte na hladinu jedna dva pět a skloňte loď na levobok.“
„Rozkaz, madam. Přecházím na hladinu jedna dva pět a klo¬ním na levobok.“
Trentová se obrátila zpátky ke svému displeji a zahleděla se na zářivé tečky mantichorských torpédoborců. Sotva světel¬ná minuta; měla je přímo před nosem. Byly sice příliš daleko, než aby ji mohly napadnout - i za předpokladu, že dokázali třídu její lodě dostatečně jistě identifikovat jako nepřátelskou - ale k tomu nejhoršímu už stejně došlo.
Přiměla se opřít, sevřela ústa a zabubnovala prsty do opě¬rek. Tohle si ošklivě vypije, a ať už to skončí jakkoliv, všechny průsery v galaxii se jí brzy sesypou přímo na hlavu.

„Přešel na aktivní režim,“ ohlásila Tribekovi taktický důstojník, hlas téměř omámený silnými emocemi. „Vypadá to na lehký křižník třídy Dobyvatel, pane. Zatáčí směrem od nás.“
„Nějaká šance jej napadnout?“ V Tribekově hlasu se ozý¬vala spíš naděje než očekávání a žena zavrtěla hlavou.
„Je mi líto, pane, neužijeme si. Je daleko za dostřelem říze¬ných střel a obrací se na bok, aby nám nastavil spodní pás.“ „Sakra,“ zamumlal komandér. Sledoval svůj displej a ne¬všímal si zmatených otázek, které na něj z komunikátoru chrlil kapitán Útoku, zatímco liďácká loď se mu stále vzdalovala. Nabírala také rychlost a takhle daleko...
Gravitorový zdroj zmizel v zajiskření hyperprostorové sto¬py a Tribeca nespokojeně zamručel. Tak to by bylo k jeho stí¬hání.
„Zrušit akceleraci, kormidelníku.“ Zasunul se hlouběji do čalouněného křesla a mozek mu pracoval o závod. „Hale, po¬šlete zprávu o kontaktu kapitánu Edwardsovi se všemi údaji od Becky. Kopii pošlete admirálu Parksovi.“ „Rozkaz, pane.“
Výtah na můstku se se zasyčením otevřel, aby dovnitř vpus¬til výkonného důstojníka ve skafandru. Ten se na můstku vy¬jímal nepatřičně, protože službu konající hlídka neměla čas se převléci, a Tribeca se kysele ušklíbl, když si všiml, že výkonný má přes ruku přehozený jeho skafandr.
„Díky, Frede, ale myslím, že už je po všem.“ „Po čem všem?“ dožadoval se výkonný rozhořčeně vy¬světlení. „Doufám, skippere, že si uvědomujete, že jsme právě pokazili celé cvičení!“
„Já vím, já vím.“ Tribeca vstal a přešel znovu k taktickému úseku, aby se podíval na záznam celého toho bizarního inci¬dentu. „Co si o tom myslíte, Becky?“
„Nu,“ taktický důstojník se opřela a poškrábala se na nose, „jediná věc, kterou vám mohu říct jistě, pane, je, že byl příliš daleko, než aby mohl na palubních senzorech zachytit něco z vnitřní části soustavy. Když k tomu připojíte skutečnost, že s něčím komunikoval laserem...“ Pokrčila rameny.
„Jak by ale, sakra, mohli mít...“ Tribeca zavrtěl hlavou. Ne¬dokázal uvěřit, že by liďáci měli nějaký typ maskovaných sys¬témů, které by senzory RMN nedokázaly odhalit. Jenže jak Becky říkala, ten křižník s něčím komunikoval. A protože jeho senzory stále nic neukazovaly, hmatatelné důkazy říkaly, že mají mnohem lepší technologii maskování, než rozvědka vůbec tušila.
„Kormidelníku,“ řekl s pohledem stále upřeným na taktický displej, „zaveďte nás zpátky tam, kde jsme byli, když jsme zachytili první signál, a potom přejděte na nula osm osm. Leťte pomalu, abychom něco nepřehlédli.“
„Rozkaz pane. Zpáteční kurz.“
„Dobře.“ Zlehka položil ruku taktickému důstojníkovi na rameno. „Jestli tam opravdu něco je, půjde to sakra těžko za¬chytit, Becky. Nezkoušejte dělat žádné předpoklady o schop¬nostech liďáckých systémů. Myslete si, že to je někdo z našich, kdo nechce, abychom ho našli, a potom ho najděte.“
„Rozkaz, skippere. Jestli tam něco je, najdu to,“ slíbila a on jí stiskl rameno.
„Skippere, mohl byste mi, prosím vás, prozradit, co se to děje?“ žadonil jeho výkonný a Tribeca se navzdory svému na¬pětí zašklebil, když kapitán Útoku, dosud reptající přes inter¬kom, položil jako ozvěnou tutéž otázku. Potom zvážněl.
„Pojďte do brífingové místnosti, Frede.“ Vzdychl. „Mohu to docela dobře vysvětlit vám a komandéru Fargovi najednou.“