A když to nevyjde, on a Canning pochopitelné velmi brzy ,zmizí‘.
Sestoupil na kurt a přešel ke stolku, který Canning postavil doprostřed. Z protilehlých řad sedadel na něj hledělo asi sedmdesát mužů a žen a na každé z těch tváří bylo vidět jinou směsici úzkosti a vzrušení. Obzvlášť napjatě se tvářilo dvanáct lidí v první řadě, protože to byli jediní příslušníci osmdesáti-členného ústředního výboru SOP, kterým věřil natolik, aby je pozval.
Pierre se posadil do připraveného křesla a položil ruce na desku stolku. Canning zůstal stát za ním. Pierre seděl tiše, přejížděl zvolna pohledem všechny obličeje a u každého se na okamžik zastavil, až dospěl na konec. Potom si odkašlal.
„Děkuji vám, že jste přišli.“ Jeho hlas rezonoval rozlehlým sálem a on se kysele usmál. „Uvědomuji si, že tohle není nej¬vhodnější místo, a také jsem si vědom rizika, které s sebou nese to, že jsme se všichni sešli na jednom místě, ale usoudil jsem, že je to nezbytné. Někteří z vás se dosud navzájem nesetkali, ale ujišťuji vás, že já jsem se sešel s každým z těch lidí, které neznáte. Kdybych jim nevěřil, nebyli by tady. Můj úsudek samozřejmě může být chybný, nicméně...“
Pokrčil rameny a na tvářích jednoho nebo dvou posluchačů se objevil úsměv. Potom se však naklonil kupředu a jeho tvář ztvrdla; ostatní okamžitě zvážněli.
„Důvod, proč jsem vás sem dnes v noci pozval, je prostý. Nadešel čas, abychom přestali o změnách jen mluvit a začali je uskutečňovat.“
Odpovědělo mu tiché zasyčení vdechovaného vzduchu a on zvolna přikývl.
„Každý z nás má své vlastní důvody, proč je tady. Musím vás hned zpočátku varovat, že ne všichni vaši kolegové jsou motivováni altruismem nebo zásadovostí - upřímně řečeno, takové vlastnosti revolucionáře jenom kazí.“ Jeden nebo dva lidé sebou při tom označení trhli a on se mrazivě usmál. „Uspět při něčem takovém vyžaduje silné osobní zaujetí. Zásadovost je sice krásná věc, ale je zapotřebí něco víc a vás jsem vybral proto, že to něco víc máte. Na tom, jestli je to osobní urážka, vztek na něco, co provedli vám nebo vašim blízkým, nebo prostě jen ctižádost, záleží mnohem méně než na síle vaší moti¬vace a na tom, jestli jste dost chytří, abyste jí účinné využili. Věřím, že je to případ vás všech.“
Opřel se a s rukama stále položenýma na stole se na chvíli odmlčel. Když znovu promluvil, měl hlas chladný a chraplavý.
„Pro úplnost, dámy a pánové, nebudu předstírat, že jsem jednal ušlechtile nebo altruisticky, když jsem navázal styky s UOP a SOP. Naopak. Snažil jsem se ochránit svou mocenskou základnu a proč bych také neměl? Strávil jsem šedesát roků zajišťováním své současné pozice v Kvóru. Bylo jen přirozené, že jsem si hlídal záda.
Ale to nebyl jediný můj motiv. Každý, kdo má oči, vidí, že LRH má potíže. Naše ekonomika vůbec nestojí za řeč, pro¬duktivita práce už dvě standardní století ustavičně klesá - exis¬tujeme pouze jako parazit, který vysává živobytí z hvězdných soustav, které si naše ,vláda‘ podrobila, aby naplnila pokladnu. Jenže čím jsme větší, tím jsme zpuchřelejší. Legislativci jsou rozdrobení na frakce a každá z nich si hlídá svoje teplá mís¬tečka. Námořnictvo je zpolitizované stejně. Naši takzvaní ,vůdcové‘ se perou o koryta, zatímco infrastruktura republiky pod nimi uhnívá - tak, jako tento věžák - a nikdo se o to oči¬vidně nestará. Přinejmenším nikdo neví. jak to zastavit.“
Odmlčel se a počkal, až k nim jeho slova proniknou, a po¬tom navázal tišším, avšak ostřejším hlasem.