Kromě toho, že každý otevřený zásah proti nim skýtal nebezpečí výbuchu ještě většího násilí, už existovaly tak dlouho a zakořenily tak hlubo¬ko, že by jejich likvidace jen udělala místo dalším. Tudíž bylo rozumnější dávat si pozor na známé zlo, než ho vymýtit a udělat tak místo zlu, o němž nic nevěděli.
Nicméně vražda Waltera Frankela v nich vzbuzovala hrůzu. Násilnosti dávkařů byly takřka legitimní jako součást mocenské struktury, která udržovala masy spokojené, zatímco se legisla¬tivci věnovali vládnutí. Příležitostné pouliční výtržnosti a útoky na méně významné články byrokratické struktury republiky se staly trpěnou součástí toho, co nahrazovalo politický proces, avšak mezi vládnoucími kruhy a vůdci dávkařů zatím existova¬la tichá dohoda, která činovníky na vládní úrovni a prominentní legislativce vylučovala ze seznamu možných cílů.

Palmerová-Levyová

se připravovala něco sžíravého od¬seknout, ale Harrisova zdvižená dlaň ji zarazila. Prezident se osobně klonil spíš na stranu Dumarestové, ale dokázal pochopit i stanovisko Palmerové-Levyové. UOP věřila, že dávkaři mají Bohem dané právo na stále vyšší sociální dávky. Aby své sta¬novisko zdůraznili, vyhazovali pumami do vzduchu jiné lidi (včetně svých soudruhů z řad dávkařů) a Harrise by velice potěšilo, kdyby je mohl dát postřílet všechny. Bohužel však rodinám legislativců, které vládly Lidové republice, nezbývalo než organizacím jako UOP povolit existenci.

„Měli bychom tam vpadnout a ty parchanty srovnat,“ za¬vrčela Dumarestová. „Víme, kdo jsou jejich vůdcové. Předejte jména Námořní bezpečnosti a nechte moje námořní pěšáky, ať se o ně postarají - natrvalo.“
„To by byla chyba,“ nesouhlasila Palmerová-Levyová. „Ta¬ková perzekuce by způsobila jen to, že by přešli do ilegality. Když je necháme pořádat ty jejich mítinky, alespoň si udržíme přehled, k čemu se chystají.“
„Jako tentokrát?“ zeptala se Dumarestová ironicky a Pal¬merová-Levyová zrudla.
„Jestli - a to jestli zdůrazňuji - vedení UOP naplánovalo nebo schválilo Walterovu vraždu, pak musím skutečně při¬pustit, že jsme minuli míč. Ale jak jste právě řekla, zatím jsme schopni sestavit seznam jejich členů a sympatizantů. Když je zaženete do podzemí, přijdeme i o tuto výhodu. A znovu opa¬kuji: neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by Kanamaši nejednal na vlastní pěst.“
„Jo, jistě,“ odfrkla Dumarestová.

„To se mi nelíbí, Side,“ zamumlal Bergren a Harris přikývl. Unie za občanská práva hlásala ‚přímou akci v oprávněném zájmu lidu‘ (čímž mínila stále vyšší životní úroveň dávkařů), avšak obvykle se omezovala na vyvolávání pouličních ne¬pokojů, vandalismus, příležitostné teroristické pumové útoky a zastrašovací atentáty na níže postavené státní úředníky. Vražda ministra vlády znamenala nový a nebezpečný obrat... pokud ovšem UOP skutečně atentát schválila.

„Naši agenti mezi ně pronikli tak hluboko, jak to jen šlo,“ odpověděla ministrovi zahraničních věcí. „Žádný z nich ne¬hlásil nic, co by naznačovalo, že vedení uvažuje o nějakém drastickém kroku, ale mezi řadovými členy bylo hodně zlé krve kvůli Walterovým návrhům týkajícím se sociálních dávek. Také si teď dávají větší pozor na utajení. Už jsem zachytila náznaky skutečného organizování do buněk, takže je nejspíš docela možné, že to akční výbor schválil, aniž bychom se o tom do¬zvěděli.“

„Skvělé.“ Ministryně války Elaine Dumarestová se zatvá¬řila, jako by každou chvíli chtěla začít uhryzávat z okraje stolu třísky. Ona a Walter Frankel byli dlouholetí protivníci - což bylo s ohledem na rozpočtové spory mezi jejich ministerstvy nevyhnutelné - avšak Dumarestová patřila k lidem, kteří věří v řád. Ráda by prosazovala svou politiku v úhledně rozškatul¬kovaném a nalinkovaném vesmíru a lidé z Unie za občanská práva stáli na jejím seznamu jedinců vybočujících z řady hodné vysoko.
„Myslíte si, že Waltera označilo za cíl vedení UOP?“ otázal se Ron Bergren a Palmerová-Levyová se zamračila.

„No nic. Za hodinu musím být na hřbitově, takže to zkrátí¬me.“ Obrátil pohled ke Constanci Palmerové-Levyové, mi¬nistryni bezpečnosti Lidové republiky Haven. „Něco nového o tom, jak Waltera dostali, Connie?“
„Nic konkrétního,“ pokrčila Palmerová-Levyová rameny. „Walterovi osobní strážci střelce naneštěstí zneškodnili defi¬nitivně. Mrtvola se vyslýchat nedá, ale identifikovali jsme ho jako Everetta Kanamašiho... a to málo, co na něj máme, na¬značuje, že byl řadovým členem UOP.“

Dědičný prezident

Sidney Harris sledoval, jak se dlouhý prů¬vod sune do nedohledna po promenádě Lidu, a potom se k ně¬mu obrátil zády. Výška dvou set pater, v níž se nacházela kon¬ferenční místnost, proměnila vozidla s černými záclonkami v pouhé broučky neškodně lezoucí kaňonem městské zástavby, avšak jejich význam se až příliš jasně odrážel v zachmuřených tvářích, které Harrisův pohled opětovaly.
Harris přešel ke svému křeslu a posadil se. Opřel se lokty o dlouhý stůl, podepřel si bradu dlaněmi a protřel si oči. Pak se napřímil.

Použití druhé ruky

k podpoře zbraně se vždy doporučuje. Vliv druhé ruky omezí chvění z tělesné námahy a psychického rozrušeni /.při pronásledováni pachatele a pod./ omezí účinek zpětného rázu po výstřelu a umožní přesně srovnat mušku do zářezu hledí při zamíření.

Tímto způsobem jsou možné přesné zásahy z pistole či revolveru do 50 i více metrů. Použijeme-li opory o podložku, bariéru a pod., nesmí se zbraň opírat přímo, ale vždy prostřednictvím druhé ruky. Zbraň je nutno od podložky odizolovat kvůli tvrdému a nepříjemnému přenosu zpětného rázu, který by v opačném případě zhoršoval přesnost střelby a mohl by vést i k poškození zbraně.

Při přesném zamíření nelze dýchat. Dýchání je provázeno rytmickým pohybem hrudního koše, břicha s celého pletence pažního, což způsobuje pohyb zbraně při kterém není možné přesně vystřelit. Proto je nutné po dobu zamiřování zatajit dech až do okamžiku výstřelu.

Postupujeme tak, že při zvedání paže se zbraní hluboce vdechujeme. V okamžiku, kdy začneme hrubě zamiřovat částečně vydechneme, pak zatajíme dech při současném upřesnění zamíření a plynule spustíme.
Podle zahraničních zkušeností je považováno za jedno z nejvýhodnějších. pérové pouzdro, nošené na opasku vlevo. Zbraň je v pouzdře držena tlakem plochého péra obšitého kůží. Zbraň je rovněž možno nosit v podpažním pouzdře.
Při střelbě obouruč tlačí střílející ruka vpřed, druhá táhne mírně vzad a tím je dosaženo mimořádné stability. Mimo střelecké pozice využíváme při mířené střelbě částečně návyky ze sportovní střelby /mířeni rovnou muškou, dýcháni, plynulé spouštěni a pod./. Pokud střílíme mířenou střelbu z revolveru, natáhneme na každou ránu kohout kvůli menšímu odporu spouště a tím větší jistotě zásahu.

Pokud to jde,

měnit po několika výstřelech postavení a ztěžovat tak pachateli "zastřílení" do jednoho mí sta.

K postupu vpřed vhodně využívat dýmovnic.

Neopouštět úkryt z té strany, ze které jsme právě stříleli vzhledem k tomu, že místo má pachatel ještě v pozornosti.

Nikdy nestřílet přes úkryt, ale z jeho stran.

Střílet obouruč kvůli větší jistotě zásahu po fyzické námaze, zadýchání, nervovém vypětí.

V úkrytu nabíjet zbraň, vést mířenou palbu, odpočinout si, vydýchat se, přemýšlet a hodnotit situaci.

Ukazováček pravé ruky

spočívá na spoušti mezi kloubem a středem prvního článku. Mezi ostatními články tohoto prstu a pistolí je zřetelná mezera. Palec je vodorovně podél zbraně a nesmí vykonávat na pistoli žádný tlak.

Pouzdro a způsob nošení musí umožňovat optimální čas taženi 1 - 2 sec. Uchopení zbraně i otevření pouzdra má být proveditelné jedním hmatem . Ukazovák má přijít na spoušť až když zbraň míří na cíl. Proto jsou některá pouzdra upravena tak, že lze položit prst na spoušť až když zbraň opustila pouzdro.

Při střetnuti na ulici nepostupovat středem ulice, vždy jen podél stěn od vchodu ke vchodu, od vchodu k rohu a pod. Postupovat zásadně vždy od úkrytu k úkrytu. K postupu vpřed vhodně využívat zadní části domů, střechy, sklepy, zahrady.

TECHNIKA PŘESNÉHO VÝSTŘELU

Nejdůležitějším prstem pro oporu pistole je prostředník. Zbývající prsty pravé ruky objímají rukojeť pistole pevně, ne však křečovitě.

Při míření nemůžeme vidět najednou stejně jasně zářez hledí, mušku a cíl. Střelec musí především ostře vidět vždy mušku, méně ostře hledí a nejméně ostře terč, který je jakoby zamlžený.

Vpřed. postupovat zásadně jen pod palebnou ochranou, která nutí pachatele ke krytí v době kdy jdete vpřed. V případě, že útočíte sami, při střídání úkrytu v běhu střílet ze stejných důvodů proti pachateli.

- - Hlavním taktickým záměrem nočního boje je dostat protivníka na osvětlené místo a sám zůstat ve tmě. Volíme proto podle možností své stanoviště tak, aby protivník musel stát nebo jít proti horizontu.

- - Naše stanoviště v nočním boji může v některých případech prozradit lesk zbraně nebo nevhodně zvolený oděv. Povrch zbraně nemá být lesklý, obdobně ruce i obličej se musí ve tmě ztrácet (natřít sazemi, vhodným krémem, blátem). Rovněž tak je nutné podle možností volit i oděv.

Protože i protivník v nočním boji střílí vždy na záblesk nebo světlo, doporučuje se držet kapesní svítilnu co nejdále od těla. Svítilnu přitom používáme jen krátce k vyhledávání cíle. Z toho důvodu má být vybavena tlačítkem, aby ji bylo možno co nejrychleji zhasnout. Nejvýhodnější je používat osvětlovacích raket, které neprozradí naše stanoviště. Velmi účinnou metodou vlastní obrany je měnit po výstřelu stanoviště.

Střelba v noci

- - V nočním boji je pro tnu většinou nemožné použít při střelbě mířidel, výjimku tvoří pouze případy, kdy používáme zbraně speciálně upravené pro noční střelbu. Střílíme z toho důvodu většinou instinktivně na šramot, hluk nebo záblesk bez použití mířidel.

- - Stanoviště protivníka lze určit podle tvaru záblesku po výstřelu. Má-li záblesk kulatý tvar, střílí nepřítel ve směru na nás. Má-li naopak úsťový záblesk podlouhlý, protáhlý tvar, střílí jiným směrem.

Zásady chování při ohrožení střelnou zbraní na větší vzdálenost 15 – 50 m

- Při ohrožení střelnou zbraní nebo po neočekávaném výstřelu na svoji osobu je opět nejvýhodnější padnout ihned k zemi na břicho. Účelem je poskytovat útočníkovi co nejmenší cíl po co nejkratší dobu.

- Zjistit odkud bylo vystřeleno a co nejrychleji hledat vhodný úkryt.

- Při hledání úkrytu neběžet nikdy přímo proti útočníkovi nebo od něho. To by mu usnadňovalo střelbu, protože v takovém případě pro další účinnou upravuje pouze výšku zamíření ve stejném směru. Utíkáme pokud možno vždy do stran, vlevo nebo vpravo. Útočník pak má zamíření ztíženo, musí ho měnit do stran, počítat s předsazením a střílí na stranou běžící, tedy menší cíl. Do úkrytu se přesunujeme rychlými krátkými přískoky po dobu max. 3 sek., dále plížením nebo převalováním.

- Po dosažení úkrytu opětovat střelbu.

- Volit pokud možno úkryt, který se nedá prostřelit. Jste-li za nízkou nebo polovysokou překážkou, neopírat o ní zbraň shora. K přesnému zamíření musíte příliš vysunout hlavu. V takovém případě je výhodnější střílet ze strany úkrytu.

- - Okamžitě tasit vlastní zbraň a opětovat střelbu.

- - Protivník je ohrožen naší střelbou, znemožňujeme mu klidné zamíření a nutíme ho ke krytí. Pokud jsme na zemi, převalujeme se do stran za současné střelby. Zbraň přitom držíme oběma rukama. Při neočekávaném střetnutí s ozbrojeným pachatelem na krátkou vzdálenost do 15 m je nejúčinnější instinktivní střelba.

- - Nikdy neutíkat směrem od střílejícího protivníka (stáváme se tak snadným cílem).

Zásady chování při ohrožení střelnou zbraní na krátkou vzdálenost do 15 m

- - Při ohrožení je nejvýhodnější poklesnout do podřepu nebo padnout na zem a poskytovat tak protivníkovi co nejmenší cíl.

- - V okamžiku ohrožení střelnou zbraní musíme okamžitě reagovat úskokem, poklesnutím do podřepu, padnutím na zem se současným tasením vlastní zbraně a střelbou na protivníka. Naše reakce musí být okamžitá, naprosto automatická. Nesmíme propadnout panice, zaváhat, protože každá vteřina zaváhání může znamenat ohrožení vlastního života. Přežije ten, kdo neudělá chybu a je rychlejší.

Letmý výstřel z úrovně očí

Tento způsob střelby je o něco pomalejší (desetiny sek.) než výstřel z úrovně pasu, protože zbraň je nutno zvednout do výše očí. Střelba je však přesnější, s větší jistotou zásahu a používá se na větší vzdálenost 10 – 15 m.
Střelec po objevení cíle zaujme útočný postoj podobným způsobem jako při střelbě od pasu tak, aby byla opět zajištěna koordinace těla, očí a zbraně do jedné osy směřující na cíl. Zbraň se však při tomto způsobu střelby po vytažení z pouzdra zvedne až do výše očí (úrovně očí), ruka je v konečné fázi napjata v lokti.
Cílová linie jde od kořene nosu, přes nataženou paži a zbraň k cíli. Kam se střelec dívá, bude mířit i jeho zbraň. Jakmile se zbraň ocitne mezi oběma očima, vystřelí střelec dvě rány rychle za sebou, aniž by použil mířidel.
Celý tento pohyb opět provede tak, že zbraní ukáže na cíl jako ukazovákem. To, že zbraň je prodloužením ukazováku namířeným na správný směr, je typické pro všechny druhy instinktivní střelby.
Při změně cíle je nutno změnit opět celý postoj. Při této metodě střílíme buď jednou rukou nebo obouruč, což je opět výhodnější.
Střelba obouruč je považována za nejoptimálnější způsob instinktivní střelby bez použití mířidel. Od tohoto způsoby střelby z výše očí pak lze velmi snadno přejít k mířené střelbě za použitím mířidel v případě, že je na střelbu dost času a světla.

Ruka je pokrčená,

předloktí rovnoběžně se zemí, záměrná jde od pupku přes hlaveň na cíl. Za těchto podmínek, kdy je zajištěna koordinace těla, očí a zbraně do jedné osy směřující na cíl, bude v této ose při správném odpálení rány (bez strhnutí) i zásah na cíli. Při změně cíle vlevo nebo vpravo, se musí otáčet celé tělo pomocí nohou proti cíli, aby mohly být i v těchto případech dodrženy výše uvedené zásady.
Střelbu z výše pasu je možno provádět jednou rukou nebo obouruč, což je výhodnější. Při držení zbraně obouruč je střelba mnohem jistější, držení zbraně pevnější a podmínka umístění zbraně na střed těla je snáze dodržena.