„Kapitáne, zachycuji hyperstopu na dva nula šest,“ oznámila komandér Chandlerová. „Jeden pohonný zdroj, vzdálenost šest celých devět pět světelné minuty. Na kurýrní člun je příliš silný, madam.“
Honor pohlédla na taktického důstojníka s lehkým překva¬pením, ale Chandlerová si toho nevšimla, protože zpovídala počítače a zpracovávala údaje o kontaktu. Po několika sekun¬dách spokojeně kývla a narovnala se.
„Rozhodně mantichorské charakteristiky, madam. Vypadá to na těžký křižník. Nebudu to ale vědět jistě, dokud jej ne¬zachytí světelnorychlostní senzory.“
„Rozumím, Sledujte jej, Eve.“
„Rozkaz, madam.“
Křižník, hmmm? Honor se opět opřela. Jeden křižník nezna¬mená velký rozdíl, ale Van Slyke z něj stejně bude mít radost. Konečné doplní jeho eskadru na plný stav a zbytek operačního svazu v něm nejspíš uvidí předzvěst slíbených mohutnějších posil. Kromě toho nejspíš veze depeše a i ten nejmenší drobe¬ček čerstvých informací bude představovat významnou úlevu.
Natáhla se a sundala si Nimitze do klína. Pak ho drbala za ušima a uvažovala o videokonferenci, kterou admirál svolal na další den ráno. Chtěla vznést několik bodů - v neposlední řadě to, jaké měla štěstí, že jí vůbec vyšel ten trik s prostředky elektronického boje - a tak se v křesle uvelebila ještě poho¬dlněji a přemítala o nejlepším (a nejtaktnějším) způsobu, jak je vyjádřit.
Uběhlo několik minut a klidný, pravidelný rutinní chod můstku k ní mumlavě pronikal jako uklidňující mantra. Hrála si v duchu se slovními obraty a větami a přesouvala je sem a tam s loudavým, jakoby kočičím potěšením. Ale zasněný výraz jejích očí klamal. Tichý bzučák ze spojovacího úseku, oznamující přicházející signál, ji okamžité vytrhl do plného vědomí a její pohled se přesunul na úzká záda komandér-poručíka Moneta.
Spojovací důstojník stiskl tlačítko, chvilku naslouchal a Ho¬nor přimhouřila oči, když sebou jeho ramena zaškubala. Kdyby nevěděla, že ten člověk naprosto a zcela spolehlivě postrádá smysl pro humor, mohla by si skutečně myslet, že se pochechtává.
Stiskl další sled tlačítek a potom se s křeslem otočil proti ní. Tvář měl obdivuhodně vážnou, ale když si odkašlával, v hnědých očích mu to maličko zajiskřilo.
„Zpráva ze záznamu pro vás, kapitáne.“ Na okamžik se od¬mlčel. „Je to od kapitána Tankersleye, madam.“