Lehké horko zalechtalo Honor na lícních kostech. Cožpak všichni členové posádky vědí o její... o jejím vztahu s Paulem?! Co je jim po tom, sakra! Není na tom nic pochybného ani postranního - Paul je dokařská krysa, takže se na to nevztahuje ani zákaz románků mezi důstojníky téže větve žebříčku velení!
Ale když už se chystala na spojovacího důstojníka zaškare¬dit, zachránil ji vlastní pocit směšnosti. Samozřejmě že to vědí - i admirál Sarnow to ví! Nikdy si neuvědomila, že si její okolí natolik všimlo jejího chudého milostného života, jenže pokud nechtěla vzbuzovat pozornost, měla si to rozmyslet dříve. A jiskřička v Monetových očích nebyla oplzlá - jak by také mohla být. Vlastně, uvědomila si, když stejné jemné pobavení vycítila i u ostatních členů posádky na můstku, se tváří, jako když jí to ze srdce přeje.
„Ehm, přepněte mi to na obrazovku,“ řekla, když si náhle uvědomila, že už mlčí trochu dlouho.
„Je to soukromá zpráva, madam.“ Monetův hlas zněl tak nenápadné, že Honor zaškubalo v koutcích úst. Zvedla se z křesla, Nimitze držela v náručí a bojovala se zrádným důl¬kem na tváři.
„V tom případě si ji převezmu na terminálu v brífingové místnosti.“
„Jistě, madam. Přepínám ji tam.“
„Děkuji,“ opáčila Honor se vší důstojností, které byla v da¬nou chvíli schopna, a zamířila k průchodu do brífingové míst¬nosti.
Ve chvíli, kdy vstupovala dovnitř, ji náhle napadlo, proč jí Paul vůbec volá. Niké doletí na základnu asi za třicet minut, ale časová prodleva na tuto vzdálenost stále činila zhruba sedm¬náct sekund. To vylučovalo jakoukoli praktickou konverzaci v reálném čase, proč tedy nepočkal ještě čtvrt hodiny, aby se tomu vyhnul?
Pozvedla zamyšlené obočí, odložila Nimitze na stůl, posa¬dila se do kapitánského křesla v jeho čele a zapnula terminál. Obrazovka se rozzářila znamením, že je připravena k provozu, a potom se objevila Paulova tvář.
„Nazdar, Honor. Promiň, že té ruším, ale myslím, že bys to měla raději vědět.“ Svraštila obočí, když si všimla jeho za¬chmuřeného výrazu. „Právě jsme dostali signál o příletu těžké¬ho křižníku,“ pokračoval záznam jeho hlasu a pak se odmlčel. „Je to Warlock, Honor,“ dodal a ona v křesle ztuhla.
Paul hleděl z obrazovky, jako by viděl její reakci, a v očích měl soucit - a výstrahu - když jeho obraz přikývl.
„Stále mu velí Young,“ řekl tiše, „a stále je služebně starší než ty. Dávej si pozor, ano?“