PNS Napoleon se vznášel v temnotě daleko od kalného majáku červeného trpaslíka, ústřední hvězdy soustavy. Lehký křižník měl vypnutý pohon i aktivní senzory a jeho kapitán seděl na¬pjatě na můstku, zatímco se loď tiše sunula po svém kurzu hluboko uvnitř oběžné dráhy mrazivé nejvzdálenější planety Hancocku. Na svém displeji viděl gravitorové signatury dvou různých manťáckých torpédoborců, ale ten bližší se nacházel více než dvanáct světelných minut od Napoleona a kapitán rozhodně neměl v úmyslu upoutat jeho pozornost.
Když se komandér Ogilve poprvé na brífingu dozvěděl o operaci Argus, neměl o ní valné míněni. Celý ten nápad mu připadal jako skvělý způsob, jak rozpoutat válku usmažením jeho lodě. Ale nakonec operace fungovala mnohem lépe, než očekával. Vyžadovala sice množství času a skutečnost, že žádná nasazená loď dosud nebyla přistižena, neznamenala, že některá jednou nemůže být, ale už to nemělo trvat dlouho. Jenom tak dlouho, dokud admirál Rollins nedostane údaje, které potřebu¬je... a pro PNS Napoleon tak dlouho, dokud nevypadne z Hancocku co nejdál a celý.
„Blížíme se k první retranslačce, pane.“ Jeho spojovací dů¬stojník mluvil stejně nešťastně, jako se Ogilve cítil, a koman¬dérovi dalo hodně práce předstírat klid, když zvedl pohled od displeje a přikývl v odpověď. Posádce by rozhodně neprospělo vědět, že jejich kapitán je stejně vyplašený jako oni, pomyslel si suše.
„Připravte se zahájit kopírování údajů,“ řekl.
„Ano, pane.“
Když spojovací důstojník uvedl komunikační lasery do po¬hotovostního režimu, vládlo na můstku naprosté ticho. Jakéko¬liv emise byly za těchto okolností smrtelně nebezpečné, avšak poloha retranslační stanice byla vybrána s obrovskou péčí. Lidé, kteří plánovali operaci Argus, věděli, že hranice všech mantichorských hvězdných soustav hlídají senzorové plošiny, jejichž dosahu a citlivosti se výrobky Lidové republiky ne¬mohou rovnat. Žádná sběrná síť ale nemohla pokrýt všechno. Plány na rozmístění sond s tím počítaly a - alespoň zatím -vycházely.
Ogilve si nad podobným klišé jen odfrkl: Argus stál mi¬liardy. Senzorové plošiny opatřené všemožnými utajovacími technologiemi byly vypuštěny ze vzdálenosti dvou světelných měsíců a vpluly do soustav z ticha mezihvězdného prostoru s energií staženou na absolutní minimum. Proklouzly mezi manťáckými senzory jako kousky kosmického kamení a pramínek energie, který je zbrzdil a ustálil v definitivní, pečlivě zvolené poloze, byl tak nepatrný, že byl ze vzdálenosti větší než několik tisíc kilometrů naprosto neodhalitelný.