Když Ogilve vstřebal údaje, které viděl před sebou, zprudka se nadechl. Dvacet nejtěžších lodí - ne, ještě víc. Panebože, těch parchantů bylo přes třicet! Kruci, to je celá manťácká bojová stěna!
Zíral na displej a zadržoval dech, neschopen věřit tomu, co viděl. Před ním se odehrávala obrovská přehlídka flotily. Časové měřítko bylo nesmíme zhuštěné a neuvěřitelné množ¬ství gravitorových signatur se sunulo přes soustavu bláznivou rychlostí.
To musí být nějaké cvičení. Nic jiného to být nemůže. Ogil¬ve si to opakoval stále dokola jako jakési zaklínadlo proti zklamání, které musí nakonec přijít.
Jenže nepřicházelo. Úžasné dreadnoughty a superdread¬noughty pokračovaly v letu a řítily se ven z Hancocku, dokud nedosáhly hyperlimitu.
A potom zmizely. Jeden každý z nich prostě zmizel a Ogilve se zvolna, téměř bolestivé napřímil.
„Vrátili se, Midge?“ napůl zašeptal a jeho taktický důstojník zavrtěla hlavou, oči dokořán. „Musely by je tyhle senzorové plošiny nutně zpozorovat, kdyby se vrátili?“ naléhal koman¬dér.
„Nikoliv nutně, pane. Manťáci se mohli vrátit po kurzu, který leží mimo prostor pokrytí plošinami. Ale pokud nevědí o senzorech a nechtějí nás záměrně zmást, vrátili by se z jaké¬hokoliv cvičení zhruba v opačném směru - a to by je plošiny zachytily... a už jsou pryč déle než týden, pane.“
Ogilve přikývl a zamnul si hřbet nosu. To bylo neuvěřitelné. Představa, že by manťáci podnikali nějaké cvičení, které by je v době takového napětí odvedlo od Hancocku, byla směšná. Jenže oni, ač to vypadalo nemožně, udělali něco ještě hloupěj¬šího. Odtáhli úplně. Stanice Hancock je dokořán otevřená! Znovu se zhluboka nadechl a ohlédl se na svého astrogátora. „Za jak dlouho odsud budeme moci vypadnout?“ „Tak, aby neodhalili naši hyperstopu?“ „Samozřejmě, že bez odhalení!“
„Hm.“ Astrogátorovy prsty se jen míhaly, jak se propraco¬vával problémem. „Na tomto vektoru devět čtyři celých osm hodiny, než budeme mimo známé manťácké senzorové sousta¬vy, pane.“
„Sakra,“ zašeptal Ogilve. Přejížděl dlaněmi nahoru a dolů po švech kalhot a snažil se svou netrpělivost opět ovládnout. Tohle je příliš důležité, než aby riskoval nezdar. Bude muset počkat. Donutit se sedět v klidu ještě čtyři dny, než bude moci s těmi neuvěřitelnými novinkami zamířit domů. Ale jakmile doletí k Seafordu...
„Dobrá,“ pravil řízně. „Chci naprostý klid. Z lodě nesmí uniknout nic. Jamie, zrušte ostatní sběry dat. Midge, od vás naopak chci, abyste u svých pasivních senzorů byla zatraceně živá. Kdyby se třeba jen zdálo, že by k nám něco mohlo mířit, chci o tom vědět. Tyhle informace právě zaplatily náklady na celou operaci od samého začátku a my je dostaneme domů, i kdybychom měli přejít do hyper přímo manťákům před no¬sem.“
„Ale co utajení operace?“ namítl výkonný.
„Nechci na nás nijak upozorňovat,“ pravil Ogilve upjatě. „Ale tyhle informace jsou příliš důležité, než abychom risko¬vali, že o ně přijdeme, takže kdyby se zdálo, že nás třeba jen možná zpozorovali, padáme odsud a čert vzal zbytek operace Argus. Přesně na tohle admirál Rollins čeká a my mu to, u všech všudy, povíme!“