Ve skutečnosti však rozmístění plošin byla ta lehčí část prá¬ce. Laici mívají sklon zapomínat, jak velká - a prázdná - každá hvězdná soustava je. I ten největší hvězdolet je v ní jen zrnkem prachu; dokud nevyzařuje žádnou zrádnou energetickou sig¬naturu, která by přitáhla pozornost, je prakticky neviditelný. Senzorové plošiny jsou ještě menší a vybavené těmi nejlepší¬mi systémy pro ztížení odhalení, jaké Haven dokáže vyrobit. Nebo, pomyslel si Ogilve, v tomto případě pokoutně nakoupit v Solárním svazu. Největší riziko představovaly vlasově tenké laserové paprsky o nízkém výkonu, které je spojovaly s ústřed¬ními retranslačními stanicemi, v nichž se data ukládala. Ale i toto riziko bylo sníženo na absolutní minimum. Plošiny ko¬munikovaly výhradně prostřednictvím časově omezených a vysoce zhuštěných souborů zpráv. I kdyby se někdo připletl do dráhy signálu, musel by mít obrovské štěstí, aby si uvě¬domil, že něco zachytil, a naprogramování plošinám nedo¬volilo vysílat, pokud jejich senzory zachytily cokoliv, co by se nacházelo v poloze, ve které by to mohlo jejich zprávu za¬chytit.
Ne, existovala jen nepatrná pravděpodobnost, že by manťáci zakopli o maličké robotické špiony - potit se musely jejich spojky, které jejich data sbíraly. I když je hvězdolet malý, je přece jen větší než jakákoliv senzorová plošina a sběr informací znamená, že loď musí vyzařovat, byť utajeně.
„Úzký svazek připraven, pane. V bodu přenosu se ocitneme za... devatenáct sekund.“
„Začněte hned, jak dokončíte zaměření.“
„Rozkaz, pane. Jsem připraven.“ Po několika sekundách si spojovací důstojník olízl rty. „Zahajuji, pane.“
Ogilve se napjal a pohledem se spěšně vrátil k displeji. Se zoufalým soustředěním sledoval manťácké torpédoborce, ale ty letěly dál svým požehnané nevšímavým způsobem a po¬tom...
„Kopírování dokončeno, pane!“ Spojovací důstojník si div neotřel čelo, když vypnul lasery, a Ogilve se navzdory svému napětí usmál.
„Dobrá práce, Jamie.“ Zamnul si ruce a široce se usmál na svého taktického důstojníka. „Nuže, slečno Austellová, podívá¬me se, co jsme ulovili?“
„Skvělý nápad, pane.“ Taktický důstojník opětovala jeho úsměv a začala zkoumat výpis údajů. Několik minut uběhlo v naprostém tichu, neboť poslední sběr dat v rámci operace Argus se uskutečnil před měsícem a půl a bylo tedy třeba roz¬třídit obrovské množství informací. Potom však ztuhla a prudce vzhlédla.
„Našla jsem něco moc zajímavého, pane.“
Potlačované vzrušení v jejím hlase zvedlo Ogilveho z křesla, aniž si to vlastně uvědomil. Několika rychlými kroky přešel můstek a naklonil se jí přes rameno, zatímco ještě ťukala do kláves. Její displej se na chvilku zamihotal, potom se ustálil a v jednom rohu se rozsvítil údaj data a času.